Together | Marcus & Martinus | Dokončeno

Kapitola 24.

Z pohledu Marcuse

Přímo doslova jsem od ní zdrhl. Tak moc mě tížilo srdce. Jako kdyby se rozpadlo na milión kousků a jedině ona ho mohla slepit k sobě. Několik pocitů se ve mně mísily. Rozvrazil jsem hlavní dveře. Martinus se na mě vyjeveně díval, ale raději nic neříkal. Vyběhl jsem schody do svého pokoje a tam se zamčel. Spadl jsme do postele a začal vzlykat do polštáře, myslím že je to lepší než, abych tady křičel a kopal do věcí. Martinus se mi snažil nějak pomoct, hlavně abych odemčel dveře, ale já mu vždy řekl, že tohle není jeho věc...

Z pohledu Martinuse

,,Když ke mě doběhl, tak si mě přitáhl do obětí. Ihned jsem mu vrazila facku, ale pak toho zase litovala" řekla Ellie a dál pokračovala ve vyprávění. ,,Oba dva jsme si říkali, že je nám to líto a tak. Potom mě políbil a prostě byl to krásný pocit, ale já mu řekla, že by jsme měli na všechno zapomenout a aji na ten polibek, že ho beru jako kamaráda, ale já ho tak neberu, beru ho něco jako víc, ale já si to nejspíš nedokážu přiznat. Nikdy jsem nic takového necítila, ale já jsem tu jenom na prázdniny. I kdyby jsme spolu chodili, tak to nemůže vyjít. Vztahy na dálku jsou strašný" řekla a já bych oba dva nejraději zabil. ,,A proč mu to neřekneš? Co když tě taky miluje? Proč nechceš osudu vyjít vstříc?" nechápavě jsem se na ní podíval. ,,Ale ty to nechápeš..." nedořekla to. ,,Ano nechápu vás dva" skočil jsem ji do řeči. ,,Neskákej mi do řeči. Prostě budeme kamarádi. Bude to tak lepší" řekla. ,,Jak myslíš" pokrčil jsem rameny a litoval Marcuse... ,,Ale je to jenom mezi námi jasný?" ukázala na mě prstem. Přikývl jsem a viděl jak s Blackem odchází pryč. Povzdechl jsem si a šel taky domů. Připadám si jako manželská poradna. To si to nemůžou vyříkat spolu? Jasně chápu, teď jsem tu pro ně, ale jestli se mi budou pořád oba svěřovat a stěžovat, asi oba dva na píšu na hodiny k psychologovi...

Z pohledu Ellie

Došla jsem domů a pustila Blacka na zahradu. Vůbec na nic jsem neměla chuť. ,,Ellie?!" křikl na mě táta. ,,No?!" křikla jsem na něj. ,,Pojď do obýváku!" řekl. Došla jsem tam a sedla si na pohovku, ale neopřela se. ,,Ano tati?" zeptala jsem se. ,,Doufám že počítáš s tím, že zítra přijede Veronica s klukama, že jo?" zeptal se. ,,Jop počítám. Můžu už jít do pokoje?" řekla jsem. ,,Ne. Ještě objetí" natáhl ruce, jako malý kluk. Usmála jsem se a objala ho. ,,Počkat. Veronica a kluci jsou angličani, že ano?" zeptala jsem se. ,,Ano. Jedou na týden do Norska. Budou tak různě cestovat, poznávat přírodu a tak. A tady se staví na víkend" usmála se Mia. ,,Jo dobře. Tak já půjdu už spát. Bylo toho na mě hodně" usmála jsem se a šla do koupelny. Tam jsem se umyla, vyčistila zuby a potom hupsla do postele a spala buď na jednom, nebo druhém boku. Zád jsem se ani nedotkla.