Together | Marcus & Martinus | Dokončeno

Kapitola 50.

Z pohledu Martinuse

Probral jsem se kolem osmé a protáhl se. Celou noc se mi hrozně špatně spalo kvůli Ell. Mam o ní strach. Šel jsem do kuchyně, si dát něco k snídani a tam potkal bratra. Už od včerejška s ním nemluvím. ,,Čau brácho" usmál se na mě s plnou pusou lupínků. Jen jsem se na něj zamračil a šel si udělat toasty. ,,Můžeš mi laskavě říct, co ti zas přelítlo přes nos?" otočil jsem se od linky k němu. ,,Laskavě mi ty řekni, co přelítlo přes nos tobě" řekl jsem nasraně a otočil se zpátky ke svýmu toastu. ,,Co tím jako myslíš?" otočil jsem se zpátky, opřel se o linku a podíval se na jeho nechápavý výraz v obličeji. ,,Tak za prvý, se vyspíš s holkou, kterou miluješ. Za druhý od ní utečeš jako srab, za třetí se jí neozveš asi půlku měsíce a za čtvrtý na další oslavě tě uvidí, jak tam líbáš někoho úplně jinýho. Ještě k tomu všemu se dozví, že je její bratr v kómatu. Tak mi teď řekni, proč když ji tak moc miluješ, nejsi u ní a neutěšuješ ji? Protože tvá kráska zítra ráno odlítá domů a není sto procentně potvrzeno, že ještě někdy dojede. Takže proč kurva sedíš tady a ne u ní?" rozmáchl jsem rukama kolem sebe, až mi vyletěl nůž z ruky. Vyjukaně se na mě díval, neschopen slov. ,,Ty seš takovej hajzl!" Ahh. A konečně jsem mu to řekl.. ,,Holka kvůli tobě probrečí bůh ví kolik nocí. Víš jak si ji zlomil? A proč si líbal jinou? Však si mi řekl, že Ell miluješ. Je mi z tebe na nic" plivl jsem imaginární slinu k jeho nohám a odpochodoval jsem si to do pokoje.

Z pohledu Ellie

Už od osmi lítám po celým domě a shaním všechny svoje věci, abych je narvala do kufru. Díky tomu šrumu, jsem konečně přestala myslet na bratra a Marcuse. Snažila jsem se tedy celou záležitost s Marcusem hodit za hlavu, ale zkuste něco říct mému srdci, je úplně umíněné, a tak se aspoň na něj snažím nemyslet, ale jde to dost blbě! ,,Ellie, máš v sušičce ještě nějaký oblečení!" vysvobodila mě z přemýšlení Mia. Rychlostí orangutana jsem se dostala do koupelny, kde jsem poskládala oblečení ze sušičky a to svoje si odnesla do pokoje.

Prošla jsem celej dům křížem krážem a podívala se do všech skříněk a šuplíků. Mám všechno.. Usmála jsem se pro sebe. A teď všechno narvat do kufru. Povzdychla jsem si, když jsem viděla, kolik oblečení musím narvat do kufru a jedné tašky.

Po další hodině jsem konečně všechno zabalila do kufru a tašky. S úsměvem, že mám všechno zabalený, jsem žuchla na postel. Nahmatala jsem mobil a napsala Martinusovi zprávu, že mám konečně všechny sbalený. Zítra ráno už odlítáme do Anglie a docela dost se tam už těším. Po měsíci a půl uvidím mamku a taky bráchu a chci být hlavně u toho, až se probudí. Navíc už neuvidím Marcuse, a tak se od něj odmiluju a budu konečně šťastná. ,,Už máš všechno?" nakoukl do pokoje táta. Přikývla jsem a dala si tašku s kufrem ke zdi, aby nezavalazela uprostřed pokoje. ,,Budem vstávám tak v šest a v deset nám to letí" sedl si vedle mě na postel a objal mě. ,,Oběd!" zakřičela Mia přes celý dům, a tak jsme s tátem seběhli schody, sedli ke stolu a vychutnávali si palačinky s Nutellou. Mňam..

,,Tati mohla bych se jít naposledy proběhnout?" zeptala jsem se ho po jídle. ,,Jako naposledy za tyhle prázdniny myslím" dodala jsem. 
,,Jasný" zazubil se na mě a šel si sednout s Miou na pohovku do obýváku. Vyskákala jsem schody a v tom mi začal zvonit mobil. ,,Zlobře, ahoj!" přešla jsem ke skříní, ve které jsem si vytáhla plavky a oblečení na běhání. Některé oblečení si totiž nechávám u táty. ,,Špunte... Už jsem všechno slyšel od Martinuse. Je mi to líto" řekl smutně do mobilu. Usmála jsem se. ,,Díky bohu, brácha se má do pár týdnů probudit a od Marcuse se aspoň odmiluju, akorát mě mrzí, že my dva se už neuvidíme" sesmutněla jsem. ,,Kdybych mohl, tak za tebou dojdu, ale jsem na Krétě" povzdechl si. ,,Však se nějak domluvíme" zazubila jsem se a začala si sundávat oblečení a navlíkla se do toho, co jsem si nachystala na posteli. ,,Budu muset končit. Mamka na mě křičí, že jdem k moři. Napíšem si, pa" rozloučila jsem se s ním a tipla to. Seskála jsem schody, křikla na tátu, že jdu a zabouchla za sebou dveře. Sluchátka jsem si dala do uší a rozběhla se směrem ke školce. Tu jsem oběhla a vzpomínala, co všechno jsme tam zažili. Třeba jak jsem se tam pozvracela do keře, nebo jak jsem po sobě házeli hlínu. Nad tím jsem se usmála a běžela dál.