Together | Marcus & Martinus | Dokončeno

Kapitola 1.

,,Zlatíčko vstávej" řekla mi mamka a  roztáhla závěsy. Na obličej mi dopadaly paprsky. Sedla jsem si a protáhla se. Na tváři se mi rozlíval úsměv. Dneska jedu k tátovi do Norska. Přestěhoval se tam před pěti měsíci.

Asi bych se vám měla představit. Jmenuju se Ellie White. Je mi 15 let. Mám hnědé oči a taky hnědé vlasy. Bydlím v Londýně. Mamka a taťka se rozvedli před rokem. Půl roku táta bydlel v bytě, potom jel na týden do Norska kvůli práci. Tam potkal Miu, která je učitelkou v mateřské školce. Prý taky Mia bydlela v Londýně, ale pak se odstěhovala do Norska. Říkal mi že to byla láska na první pohled a taky mi řekl jak se poznali.

~ ,, Šel jsem ulicí a telefonoval se šéfem. Naproti mě šla třída ze školky s jejich učitelkou. Nedával jsem pozor a omyl jsem narazil do malého kluka, který narazil do jejich učitelky a ta spadla na zem. Ihned jsem vypl hovor a šel jsem jí pomoct. Tak jsme se poznali a pak jsem ji pozval na kafe" dořekl a já dostala záchvat smíchu. Byla jsem šťastná že si někoho našel. ~

Ráda nad touhle vzpomínkou vzpomínám. Vždy se u toho začnu smát. No teďka tam bydlí kolem pěti měsíců. Jsou s Miou velmi šťastní. Bohužel já ji ještě neviděla, ale dneska za nimi odjíždím na dva měsíce. Jsou totiž prázdniny.

Šla jsem do koupelny kde jsem si rozčesala vlasy, které jsem dala do vysokého culíku. Umyla si zuby a trochu se nalíčila. Nijak to s líčením nepřehaním. Nejsem jako ty holky z mojí školy, které na sebe patlají vodovky s tuží.

Znovu jsem šla do pokoje, kde jsem se převlékla do kraťasů a vínového trička / média /. Sešla jsem schody do kuchyně, kde jsem se nasnídala.

Obula si boty a vzala kufr do ruky, který jsem si nachystala včera. Mamka mě dovezla až na letiště. Tam se semnou rozloučila a jela zpátky domů.

Konečně sedím v letadle a těším se až budu na místě. Tátu jsem neviděla asi tři měsíce. Napsala jsem taťkovi a mamce, že jsem v letadle.

Táta mi řekl že s Miou bydlí v málem městě, které se jmenuje Trofors. Trochu jsem si to město proklepla a zjistila jsem že je tam o kolo 800 obyvatel. Taky vím že tam bydlí Marcus a Martinus. Je neuvěřitelné jak je ten svět malý. Jsou to mí oblíbení zpěváci. Mám je strašně ráda, pořád oba dva přiřazuju k usměvavému sluníčku. Ale nebudu tam obíhat každý dům a ptát se jestli tam nebydlí ti dva.

Když jsem konečně byla v Norsku a vyzvedla si svůj kufr šla jsem hledat tátu. Vyšla jsem před letiště a tam viděla tátu a s Miou jak drží v ruce kartón a na něm je napsaný 'Naše malá princezna'. Jen jsem se nad tím zasmála a šla za nimi. Skočila jsem tátovi do náruče a přivítala se s Miou. Hned od pohledu vypadaly jako dokonalý pár. Mia mi byla velmi sympatická.

Dojeli jsme do Troforsu a já se usmála ještě víc. Bylo to moc pěkné městečko.

Zastavili jsme před dvoupatrovým domem. Zaslechla jsem štěkání a tak mi došlo že má Mia psíka. Miluju psu tak doufám, že si s ním nebo s ní budu rozumnět. ,,To je Black. Je to Bernský salašnický pes" řekla mi s úsměvem Mia. To není možný, to je má oblíbená rasa.

Došla jsem do svého pokoje, kde jsem si vybalila věci. ,,Zlatíčko?" zaklepal na dveře taťka. ,,Ano?" řekla jsem. ,,Musím ještě do práce a Mii zavolali rodiče jestli můžou dát jejich děti do letní školky. Nejspíš to bude na týden, ale jestli chceš, můžeš ji někdy pomoct " jen jsem přikývla a objala ho.

Asi půl hoďky jsem doma sama a tak jsem se rozhodla že si půjdu zaběhat. Oblékla jsem se do běžeckého oblečení. Pustila jsem si do sluchátek písničky od M&M a rozběhla jsem se naznámo kam...

Doběhla jsem do parku a tam jsem si na chvíli sedla na lavičku. Podívala jsem na mobil, na aplikaci, která mi měří kilometry. Uběhla jsem jenom čtyři a tak jsem se zvedla a začala utíkat dál.

Dvakrát jsem oběhla jezero, které nebylo zas tak daleko od parku. Znovu jsem se podívala na aplikaci. Uběhla jsem dvanáct kilometrů. Tak jsem zvedla z lavičky a s úsměvem doběhla domů. Ještě že jsem si pamatovala cestu jinak bych se asi ztratila...