Together | Marcus & Martinus | Dokončeno

Kapitola 30.

,,Ellie vstávej" zatřásl se mnou někdo. Něco jsem zabrblala a otočila se na druhý bok. ,,Ellie vstávej" znovu se mnou někdo zatřásl. ,,Coje?" otevřela jsem oči a spatřila Mathea, jak drží můj mobil. ,,Zvoní ti mobil" položil ho vedle mě a odešel pryč. Vážně?! Jenom kvůli tomuhle mě budíš? Vzala jsem mobil do ruky a zvedla hovor, natož abych věděla kdo to je. ,,Prosím?" zamručela jsem. ,,Šípková princezna se probudila, to chce potlesk" zasmál se Marcus do mobilu. ,,Co je?" sedla jsem si na postel. ,,Šla by jsi se mnou-" nedořekl to. ,,Ne s tebou nikam nejdu. Vzbudil si mě" skočila jsem mu do řeči. ,,Neskákej mi do řeči" zavrčel. Jak rychle muži mění své nálady. A to říkají, že jenom holky jsou náladový...
,,Fajn" vstala jsem z postele a doušourala se ke skříni s oblečením. ,,Šla by jsi se mnou-" znovu nedořekl. ,,Ne" zasmála jsem se. ,,Hej! Už toho nech!" zasmál se.  Myslela jsem prvně, že mu rupnou nervy. ,,Fajn. Už se vyžvejkni" zasmála jsem se. Pípl mi mobil oznamující zprávu. Mobil jsem si dala dál od ucha a podívala se na displej.

Martinus Gunnarsen: Ten než se vyžvejkne😂 Šla by jsi se mnou, Marcusem a Emmou na pouť? Že by jsi vzala aji kluky ✌

Já: Beru 😇

,,Fajn. Půjdu s vámi na pouť a vezmu aji kluky" zdělila jsem Marcusovi. ,,Ehm. Jak o tom víš? Ještě jsem se nevyžvejk" zeptal se. ,,Že by tvůj bratr?" zasmála jsem se. ,,Aha" řekl bez emocí. ,,Díky brácha!" zahulákal. ,,Nemáš zač. Tobě to strašně trvalo" slyšela jsem Martinusův hlas. Jenom zavrčel. ,,Tak že by jsi šla?" zeptal se. ,,Ano půjdu. Moc ráda" usmála jsem se. Myslím že oba dva měníme nálady nějak rychle... ,,Super. Tak kdy dáme sraz?" zeptal se. ,,To nevím. Napíšu, až se nasnídáme" usmála jsem se. ,,Dobře" típl hovor a já vytáhla ze skříně dnešní outfit.

Oblékla jsem si to a cupitala do koupelny. Tam jsem si rozčesala vlasy a vyčistila si zuby. Sešla jsem schody a zamířila do kuchyně, kde všichni snídali. ,,Dobré ráno" pozdravila jsem je a vzala si chleba, který jsem namazala burákovým máslem. Sedla jsem si ke stolu. ,,Dobré" prozravili mě ostatní a dál se o něčem bavili. ,,Veru kdy odjíždíte?" kousla jsem do chlebu. ,,Asi zítra ráno" usmála se. ,,Myslíš, že bych mohla jít s klukama na pouť? Co tady je" podívala jsem na ní. ,,Jo to by jsi mohla. Aspoň by kluci měli nějakou zábavu" usmála se a já taky. Z kapsy jsem vytáhla mobil a rychle napsala odpověď Marcusovi, že můžeme jít. Mobil jsem si schovala do kapsy a dojedla chleba. Talíř jsem uklidila a šla za klukama, kteří si hráli v obýváku. ,,Ahoj kluci" sedla jsem si k nim na koborec. ,,Ahoj Ellie" podíval se na mě Matheo. ,,Ahoj" usmál se Toino. ,,Chtěli by jste jít se mnou na pouť?" usmála jsem se. ,,Jo" řekli zároveň. Zvedla jsem se a podívala se na mobil, jestli mi nenapsal Marcus. No jasně, že napsal.

Marcus Gunnarsen: Bezva. Tak v deset před tvým domem? 🏠

Já: Jo. To beru 😇

Mobil jsem znovu schovala do kapsy a šla do pokoje. Vytáhla jsem vak ze skříně a do něho si dala peněženku, klíče, občanku, kapesníky a antibakteriální gel na ruce. Nic víc mě nenapadalo. Vak jsem vzala do ruky a seběhla schody. Položila jsem ho ke dveřím a šla za kluky. ,,Kluci za deset minut půjdeme ano?" podívala jsem se ně. ,,Chcete si víc s sebou nějaký věci?" zeptala jsem se jich. ,,Určitě si vezmou mikiny. Není zima, ale může se ochladit" objevila se vedle mě Veronica. ,,Když tak vem vodu a třeba nějaký tyčinky. Ale myslím že tam bude jídla dost" usmála se na mě. Přikývla jsem a šla na pustit vodu do flašky. Vzala jsem šest tyčinek a všechno to dala do vaku. Kluci si obuli boty a kolem pasu si obvázali mikiny. Sedli jsme si před dům na schody a čekali než dojdou.