Together | Marcus & Martinus | Dokončeno

Kapitola 18.

Došli jsme k nám domů a zamířili do obýváku. S klukama jsem si opravdu kino moc užila. ,,Co budeme dělat?"  zeptal se Tinus. ,,No filmy raději vypustíme" zasmála jsem se, donesla jim Pepsi a skleničky. Marcus se podíval někam mezi knížky a fotoalba. ,,Můžeme se podívat na tvoje fotoalba?" zeptal se. ,,Jo proč ne" usmála jsem se. Vytáhla jsem tři fotoalba co tam byly. V prvním byla tátová a mamčina svatba, to jsem si vzala já. Málo se dívám na staré fotky... Marcus si vzal druhé, kde jsem já a brácha malý. Od narození až do deseti let nebo tak nějak. Mamka má myslím taky tři fotoalba doma. Možná to jsou ty stejné fotky. Martinus si vzal třetí, kde je takový mix. Já malá, různé narozeniny, taky svatby a tak podobně. Různě jsme si je přehazovaly a smály se nad nějakými fotkami. Opravdu byly nějaké vtipné, ale všechny pro mě byly velice důležité.

Martinus zrovna našel fotku pohřbu. Žaludek se mi začal stahovat a v krku se mi vytvořil knedlík, tvář mi zbledla a tep se zrychlil. Oba dva to poznali a tak se na nic neptali. Další fotka co bylo pod tím pohřbem, byl můj bratranec. Můj jediný a milovaný bratranec. ,,Ehm. Ellie kdo je tohle? Většinu lidí jsme uhádli, ale o něm jsi nám nic neříkala" řekl. Oči mě začali pálit, žaludek se znovu začal stahovat a knedlík v krku, byl čím dál větší. Několikrát jsem zamrkala, abych nezačala brečet. ,,To je můj bratran-nec" zkusila jsem to říct nějak normálně, ale slzy začaly utíkat závod po mém obličeji a každá z nich už chtěla být v cíli. Rychle jsem si tváře utřela hřbetem ruky. Kluci na mě vyděšeně koukali. ,,Já... Za chvíli jsme zpět" špitla jsem a došla na zahradu. Sedla jsem si ke stolu a nechala slzy, ať volně stékají po mé tváří. Bylo by zbytečné je nějak zadržovat. Musela jsem na hlas dýchat. Je to už tak dávno, ale i tak se skoro vždy nad ním rozbrečím. Otevřeli se dveře a v nich stál Marcus. ,,Ellie... Promiň. Nikdy bych tě nechtěl rozbrečet, ani tě vidět brečet a teď se cítím strašně. Promiň byl to špatný nápad " špitl. ,,Ne to ne. Netušila jsem, že tady má táta tyhle fotky, nebo spíš jsem netušila jaký fotky tady má. Však už je to vpořádku. Pojď půjdeme do vnitř " řekla jsem a šla zpátky domů. ,,Ellie já se ti omlouvám" řekl Martinus a šel mě obejmout. Objetí to jsem potřebovala.. ,,Ne. Však je všechno vpohodě. To já se vždycky nad jeho fotkami rozbrečím" řekla jsem a zašla do kuchyně pro zmrzlinu.

Donesla jsem do obýváku tři misky zmrzliny. ,,Děkujem" řekli naráz a začali jíst zmrzlinu. ,,To je můj bratranec Jacob. Zemřel roku 2010. Byl postižený. Nemohl se hýbat. Umřel když mu bylo třináct" začaly mi stékat znovu slzy po líci. ,, Byl to můj jedinej bratranec a prostě on si to nezasloužil. Nikdo si nic takového nezaslouží. Mě bylo 8 let. Nejhůř na tom byla teta, strejda a sestřenice. Tetě se rok potom narodila dcera. Teta se jmenuje Katherine, strejda je Peter a sestřenice je Lucy, její šestnáct let, no a ta nejmladší je Veronica, té je šest let" řekla jsem a hřbetem ruky si znovu utřela slzy. Kluci se na mě smutně dívali. ,,Moje mamka se jmenuje Lena a táta je taky Peter. Katherine je dvojče mamky. Máma a teta mají ještě bráchu Petera. Ano máme v rodině hodně Peteru. Moje babička a děda od mámy, jsou taky rozvedeni. Máme hodně velkou rodinu. Tátovi rodiče, moje babička s dědem jsou pořád svoji, pořád jim to klape. Táta má sestru Hanah, ta je sama. Hanah mě a bráchu tak trochu rozmazluje, protože jsme jediní děti co má. Ona je psycholožka pro děti, taky k ní chodila Katherine s Jacobem. Já chci být taky psycholožka, už jsem pomohla pár lidem a navíc mě to baví. I když nevím jestli bych pomáhala dětem nebo dospělím. Mia má sestru Veronicu. Ta má dva syny. Mateo tomu jsou tři a Antoine tomu jsou dva a ještě má manžela taky Antoine. Já je ještě neviděla, ale táta mi o nich vyprávěl. Moc se na ně těším. Mia má maminku Helenu a tatínka, který ji, ale umřel na rakovinu" popotáhla jsem. A až teď si uvědomila jak dlouho jsem mluvila. Kluci na mě vyjeveně a smutně koukali. ,,Já se omlouvám, nechtěla jsem tolik mluvit" špitla jsem a šla do kuchyně si pro vodu.

Z pohledu Marcuse

Páni... Nikdy jsem ji neviděl brečet a nikdy jsem ji neslyšel tak dlouho mluvit. Vypadalo to jako kdyby se chtěla vyzpovídat. A taky to se částečně stalo. ,,Já nevím co říct" špitl jsem. ,,Co se říká, když se ti kamarádka vypláče na rameni?" zeptal jsem se. Martinus měl zabodnutý pohled v zemi. ,,Běž za ní " špitl. Vstal jsem z gauče a zamířil k ní do kuchyně. Stála opřená o linku a vzlykala. Obejmul jsem jsem ji, hned mi to oplatila. Potřebovala obejmout. ,,Promiň, nechtěla jsem zničit tenhle krásný den" špitla. ,,Vždyť je všechno v pořádku. Musela si to ze sebe nějak dostat. A aspoň teďka o tobě víme víc" snažil jsem se ji nějak povzbudit, ale moc mi to nešlo. ,,Nechci vás vyhazovat, ale jsem strašně unavená a není mi dobře. Promiň" špitla a odtáhla se. Zamířil jsem za Martinusem mu to říct. ,,Pojď. Už půjdeme, Ellie není dobře a je unavená " řekl jsem a zamířil na k hlavním dveřím, kde jsem si obul boty. Brácha šel hned za mnou. ,,Ještě jednou se vám omlouvám" řekla Ellie a obejmula nás. ,,Nic se neděje " špitl ji Tinus. ,,Hlavně neplač. Však se nic neděje" řekl jsem a šel za bráchem, který už kráčel po chodníku domů.