Na vlastních nohách (Sue Thomas, agentka F.B.I.)

Kapitola 3.: Dopis Lucy

Toho večera vstoupila Lucy do bytu a první, co ji překvapilo, byl fakt, že jí Levi nevítal. Asi spí... pomyslela si a šla dál. Rozsvítila a to co uviděla, ji vyrazilo dech. V podstatě všechny věci, které patřily Sue, byly pryč. Překvapivě, jako první vysvětlení jí napadlo, že je někdo přepadl. Už, už se natahovala po telefonu, aby zavolala kluky, ale dřív, než to udělala, si všimla dopisu na stole. Sedla si a začetla se.

Drahá Lucy,

asi se divíš, co se to stalo, proč všechny mé věci zmizely. Odjela jsem, napříč tomu, co jsem vám všem řekla včera, nakonec jsem se rozhodla přijmout místo v New Yorku. Proč jsem opět změnila názor? Proč jsem odjela tak narychlo a tajně? Protože mě včera Jack políbil, protože mi slíbil, že budeme spolu, protože dnes za ním přišla Ally jako jeho přítelkyně. Možná by se to zdálo normálnímu člověku jako slabý důvod pro útěk, ale já už dávno nejsem normální.

Někdy mám pocit, že poslední den, kdy jsem byla v pořádku, byl ten, co jsem nastoupila na otisky prstů, jenže já se tenkrát prostě musela vydat na personální, postěžovat si na špatné zacházení. Tenkrát jsem poprvé potkala Jacka a to naprosto změnilo můj život. Všechno, co jsem za ty tři roky udělala, všechno ovlivňoval on. Snažila jsem se, aby mě pochválil, litovala jsem, když mně něco vyčetl. Celé své životní úsilí jsem směřovala jen k tomu, aby mě měl rád, k tomu, abych s ním mohla mluvit, přátelit se. Ten obrovský cit, co k němu chovám, ovlivňuje můj život od začátku do konce a já začínám cítit, že toho všeho mám tak akorát dost, že ztrácím drahocenný čas, že bych se jednou třeba ráda vdala, měla rodinu a žila běžným životem, takovým, kterým žije většina lidí.

Možná si říkáš, že útěk byla až příliš přehnaná reakce. Pamatuješ tu dobu, kdy jsem chodila s Davidem? A jak jsem se s ním rozešla, nikdo neví proč. Víš, v určité fázi toho vztahu, kdy přešlo počáteční okouzlení, jsem si uvědomila, že ho stejně ve svých myšlenkách podvádím, že si stejně velkou částí svého srdce přeji být s Jackem, že s Davidem nikdy nebudu šťastná. Tenkrát mě poprvé napadla myšlenka, že raději budu celý život sama a doufat, než žít jen s alternativou.

Od té doby jsem byla dlouho sama a uvědomila jsem si, že ani to není nejlepší, bohužel jsem si byla po zkušenosti s Davidem také vědoma toho, že pokud budu žít vedle Jacka, nikdy nepřestanu doufat, nikdy nepřestanu muže porovnávat s ním. A já vím, že se mu žádný nevyrovná.

A ted? Pochopila jsem, že ta nabídka práce je možná moje jediná možnost, jak se přeludu zvaného Jack zbavit, jak skutečně zapomenout. Je vlastně jedno, co se stalo včera a dnes, byla to jen symbolická poslední kapka. Můj odchod byl nevyhnutelný, dřív nebo později bych to stejně udělala.

Třeba se mi podaří zapomenout na Jacka a jednou v životě potkám toho pravého. Ted se hlavně potřebuji postavit na vlastní nohy.

Je mi líto, že tím, že jsem utekla od Jacka, jsem musela utéct i od tebe a všech ostatních. Bylo to nevyhnutelné. Promiň.

Ted tě poprosím o jednu věc, ber jí jako moje výslovné přání. Nezjišťuj, kde jsem, co dělám, nesnaž se mě zkontaktovat. Pokusím se zmizet a to navždy.

Byla jsi mi skvělou kamarádkou a vlastně nejbližším člověkem, kterého jsem měla. Za to děkuji.

S Láskou Sue a Levi