Na vlastních nohách (Sue Thomas, agentka F.B.I.)

Kapitola 9.: ...nový Jack.

Objala jsem Angel a potom se zase zvedla. Podívala jsem se na Brix, která mě celou dobu bedlivě pozorovala. Ukázala jsem jí dva znaky, které znamenaly, že už nemusí dávat pozor, že všude kolem jsou přátelé.

„Kde je můj tým?" zeptala jsem se všech přítomných.

„Asi budou v kantýně," odpověděl mi Bobby.

„Dobře," řekla jsem a vyrazila jsem spolu a Angel za nimi. V hlavě mi pořád znělo, co nám vytkl Gerrett, že naše soukromé problémy zasahují do práce a že máme co nejrychleji usmířit oba týmy.

Měl pravdu, nevím, jestli v tom prvním případě, ale v druhém ano. Potřebovali jsme spolupracovat a toho jsme mohli docílit jedině tak, že usmíříme oba týmy.

Svůj tým jsem potkala na půli cestě do kantýny.

„Šéfko, tak jak to dopadlo?" zeptal se Nathan.

„No, pěkně jsi mi zase zatopil..."

„Ale..."

„Já vím, měla jsem předpokládat, že místní nebudou připraveni na naši taktiku a budou problémy," řekla jsem, ano možná jsem skutečně přípravu podcenila.

„Sue, takže je pravda, že se s nimi znáte?" zeptala se mě Pryia.

„Ano, než jsem se přestěhovala do New Yorku, tři roky jsem s nimi pracovala jako řadová agentka. Tady jsem vlastně u F.B.I. začínala. Ale do chvíle, kdy mi Jane zavolala, jsem netušila, že spolupracujeme zrovna s mými bývalými kolegy."

„Aha," řekla Pryia, přičemž už jsme vstupovali do kanceláře.

Všichni z Jackova týmu byli stále v kanceláři, za to jsem byla ráda.

„Můžu s Vámi mluvit?" zeptala jsem se spíš kvůli tomu, abych upoutala jejich pozornost, než že bych se chtěla dovolovat. Na druhou stranu, věděla jsem, že bych měla být milá.

„Je mi líto, co se stalo při dnešní operaci a doufám, že váš agent bude v pořádku. Nerada bych, kdybychom se navzájem obvinovali a hádali."

„Souhlasím," řekl Jack, přičemž vstal. „Pojďme raději toho pašeráka najít a posadit ho do vězení, kam patří."

Všichni začali více či méně ochotně přikyvovat.

„Zítra se přidám k vyšetřování. Myslím, že bude nejlepší být při operaci už z toho důvodu, že jako jediná znám všechny," dodala jsem.

„Budeme za spolupráci rádi, Sue," řekl Jack.

„A zároveň jsem chtěl navrhnout společnou večeři, oba naše týmy, co si o tom myslíte?" zeptal se Jack trochu uvolněnějším tonem. Jeho nabídka mě překvapila, ale nevykládala jsem si jí jinak, než jako uposlechnutí Tedova rozkazu.

„Jídlo zdarma? Počítejte se mnou," řekl Nathan, i když jsem měla pocit, že záminka, se kterou souhlasil, není pravdivá. Za ty roky už jsem poznala, když na někoho něco chystal.

Domluveno – zaznakovala Lucy. Všichni z mého týmu se na mě otočili, jelikož znakům nerozuměli. Neučila jsem je, nenašla jsem k tomu čas ani důvod.

„Souhlasí," přeložila jsem. Postupně souhlasili všichni z obou týmů, dokonce i Miles se dokázal nad nastalou situací povznést a rozhodl se na večeři jít.

„A Vy Sue?" zeptala se Priya, přičemž se na mě podívala.

„Půjdu,"odpověděla jsem. „Ale jen na chvíli, kvůli Angel."