Na vlastních nohách (Sue Thomas, agentka F.B.I.)

Kapitola 11.: Co oči uvidí, to srdce zabolí!

Dnešek byl líný den, museli jsme uzavřít případ i formálně, což znamenalo vyplňování velkého množství papírů. Seděla jsem u Jackova stolu, přisunul mi tam židli a udělal místo na stole. Nějak už jsme se za ty tři dny smířili s tím, že spolu opět pracujeme. Co jsme taky mohli jiného?

Jack už byl ve svém životě dál, měl ženu, určitě se chystali mít děti, pokud tedy nějaké neměl. Proč by se měl pozastavovat nad tím, že jsem tu já? A já jsem potřebovala zůstat touto příhodou nepoznamenaná. Přijet, oddělat svoji práci a zase se vrátit zpět do New Yorku. Nemohla jsem dopustit, aby znovu shledání z Jackem zanechalo nějaké následky na mém životě a hlavně na Angeliném.

Před pěti lety se moje rozpolcená duše týkala jen mě, ale nyní bych mohla negativně ovlivnit i život tohoto malého broučka a to jsem nemohla dopustit. Podívala jsem se na Angel, ta poklidně seděla na lavičce v koutě místnosti a poklidně si hrála s panenkami, které jsem jí dovolila vzít s sebou.

Zraněný agent, který byl shodou okolností můj nástupce, se také uzdravoval a tak vše bylo v pořádku. Jen nás otravovaly stohy papírů. Jak já kancelářskou práci vždy nenáviděla...

Dnes jsem se měla aspoň na co těšit, měla jsem hrozně ráda plesy a u nás v New Yorku se jich moc nepořádalo.

Včera jsme si s holkami udělaly dámskou jízdu, zašly jsme na nákupy, vyzkoušely si snad tisíc šatů. Lucy mě nakonec narvala do vypasovaných červených šatů s hlubokým výstřihem a rozparkem. Myslím, že o nich prohlásila něco ve smyslu: „Když už mamča, tak sexy mamča."

Původně holky chtěly, abych k nim přišla i před plesem, že se společně nalíčíme, načešeme, ale to jsem odmítla, přeci jen jsem nechtěla nechávat Angel samotnou víc, než to bylo nutné.

Rozhlídla jsem se po kanceláři, všichni, jak můj tým, tak Jackův, usínali nad papíry, až na Nathana, ten klasicky obtěžoval a rozptyloval všechny kolem. Například nyní se vybavoval s Lucy.

Už bylo skoro poledne, já jsem měla všechnu administrativu hotovou a už jsem se opravdu těšila na oběd.

Udělala jsem poslední podpis v papírech a zvedla se od stolu, konečně jsem měla všechno hotové.

Došla jsem za Angel a sedla si k ní.

„Co Christine?" zeptala jsem se, jelikož jsem věděla, že takhle se jmenuje její panenka.

„Líbí se jí tu..." odpověděla mi něco, za což jsem byla ráda.

„A co ty? Nemáš hlad?"

„Trochu..." odpověděla mi Angel.

„Tak půjdeme někam na oběd, ne?"

„A půjde s námi Jack?" zeptala se Angel sama od sebe, ani nevím, jak jí to napadlo, evidentně si Jacka oblíbila.

„Můžeme se ho zeptat..." odpověděla jsem Angel a zvedla se z bobku. Angel mě chytla za ruku a šla se mnou. Najednou se ve dveřích objevila osoba, kterou jsem znala a velmi nerada ji viděla.

„Ahoj drahý, přinesla jsem ti oblek na ten ples večer..." řekla Ally a potom si mě všimla.

„Sue Thomasová?" řekla, jako kdyby viděla zjevení, možná se na okamžik zapomněla přetvařovat. Mně její přítomnost také nepotěšila, vybavila jsem si tu na chlup stejnou situaci před lety. Snažila jsem se ale držet.

„Ráda Vás zase vidím," řekla nakonec a vyřítila se proti mně s napřaženou rukou, jako kdyby mi ji chtěla podat. Spíš si myslím, že chtěla zakrýt své překvapení.

Také jsem proti ní napřáhla ruku, ale nechtěla jsem se s ní nějak kamarádíčkovat a tak jsem druhou rukou ukázala Brix dva znaky, na které ihned reagovala. Byly to znaky nebezpečí. Brix se vyřítila proti Ally a začala na ni vrčet a štěkat.

Ally se podivila a stáhla.

„Omlouvám se, je trochu divočejší."

„To je dobrý," odpověděla Ally hlasem, který napovídal, že se necítí zrovna dobře.

„To je vaše dcera."

„Ano," odpověděla jsem a Brix začala opět štěkat.

„Já se omlouvám, ale raději asi půjdeme," řekla jsem a vyhrnula se s Brix i Angel ze dveří. V přítomnosti této ženy jsem nechtěla být ani minutu. Vzpomněla jsem si na to utrpení před pěti lety, na to jak pohřbila všechny mé naděje na společný život s Jackem. A teď byla tu znovu a co hůř. Objevila se tu jako Jackova manželka.

Všechno to z povzdálí sledoval Nathan, tenkrát jsem nemohla tušit, co se mu honilo v hlavě. Podle následujících událostí se však vše vyvíjelo nejlépe, jak mohlo. To, že jsme se s Ally znaly a panovala mezi nimi zdravá soupeřivost, mu hrálo do karet až tak moc, že se rozhodl na tom postavit celý svůj plán.