Na vlastních nohách (Sue Thomas, agentka F.B.I.)

Kapitola 16.: Na mušce - Jack

Jack vyšel z dodávky a prohlédnul, co se venku děje. Ally stála v obležení agentů se samopaly a před ní nehnutě stála Angel.

„Ally..." řekl, aby na sebe upoutal její pozornost. V hlavě mu hrála slova Nathana – přiměj jí pohnout se zbraní, my se postaráme o ostatní.

„Jacku... přišel jsi, jak jinak, když jde o život Angel. Ke mně by ses takhle nezachoval..."

Jack zvedl ruce a blížil se k Ally, potřeboval přijít do takové blízkosti, aby s ní mohl srozumitelně a přesvědčivě smlouvat.

„At dají ty zbraně pryč..." řekla Ally jistým hlasem.

Jack se ohlédl a zamyslel se, potřeboval se domlouvat s Nathanem, tak aby si to Ally neuvědomovala.

„Můžeme dát ty zbraně pryč?" řekl Jack tak, aby to vypadalo, že mluví na agenty.

„Ano, můžeme, máme ještě snipery," odpověděl mu Nathan.

„Chlapci, odložte zbraně," řekl Jack ještě jednou, ale důrazněji.

Agenti, kteří obkličovali Ally, dali zbraně skutečně pryč.

Jack se stále přibližoval, ale místo toho, aby mluvil s Ally se zaměřil na Angel, potřeboval, aby zůstala v klidu.

„Angel, pamatuješ si mě, jsem Jack?"

„Ano..." špitla Angel.

„Vedeš si skvěle, jen zůstaň, jak jsi, ano?"

Angel nic neřekla, jen přikývla a v jejích očích byly vidět slzičky. Bála se, ale zároveň už doufala, že všechno bude v pořádku, viděla tvář, které důvěřovala, věřila, že ji pomůže.

„Konec dojemné chvilky, doufala jsem, že mě konečně budeš poslouchat, když s námi je Angel a ještě v takové nezáviděníhodné pozici."

„Poslouchám tě, tak jako vždycky, Ally."

„Nelži! Možná jsi mě poslouchal, ale nikdy jsi na mě nebral ohled, vždycky byl někdo přede mnou, ať už když jsem byla tvoje přítelkyně, tak žena. Vždycky se našel někdo důležitější, většinou to byla slečna Thomasová..." rozezlila se Ally. Jo, nebude těžké ji přimět, aby pohnula se zbraní, pomyslel si Jack.

„Chápu, že se na mě zlobíš..."

„Zlobím? To je slabé slovo..."

„Zlobíš se ale na mě, ne na Angel, je nefér, že ji do toho taháš."

„Musela jsem ji unést, abys mě konečně začal poslouchat. A nemáš pravdu, ona může za všechno."

„Nemůže, je to jen malá holka. Pust jí, máš tu jako rukojmího mě, to jsi přeci celou dobu chtěla, ne?" řekl Jack, potřeboval přimět Ally, aby Angel pustila a ještě k tomu by mohla při té příležitosti pohnout se zbraní.

„Ale dáte pryč snipery," odpověděla Ally.

„Ne, Jacku," slyšel Jack slova ve sluchátkách, díky tomu se zatvářil opravdu zmateně. Nevěděl, koho poslouchat. Může zachránit Angel, ale přitom ohrozí celou operaci. Vlastně nebylo nad čím uvažovat.

„Dáme..." odpověděl.

„Dobře," řekla Ally. „Až je uvidím seřazené vedle té bílé dodávky, pustím Angel. A hezky všechny tři, vím kolik sniperů používáte, vždycky jsi mi vyprávěl o vašich operacích."

„Odstraňte ty snipery konečně..." řekl Jack.

„Jacku, teď budu muset vymyslet nový plán," navrčel Nathan Jackovi do sluchátka.

Neměli jsme totiž už ani jednu ozbrojenou sílu kolem.

„Dobře, může jít, ale žádné prudké pohyby," řekla Ally vytáhla zpoza zad druhou pistoli, kterou namířila na Jacka. To bylo také překvapení, nemusela původní zbraní ani pohnout, neodzbrojila se.

„Angel, jdi pomalu dopředu, ano?" řekl Jack, Angel přikývla a krůček od krůčku se oddalovala od Ally.

„Vidíš někoho, koho znáš?"

„Jo, Nathana," odpověděla Angel.

„Tak jsi za ním, ano?"

„Jo," řekla Angel a doběhla k Nathanovi. Byla zachráněna. Nathan ji okamžitě přivedl ke mně do bílé dodávky. Objala jsem jí a nechtěla pustit, obě jsme okamžitě začaly brečet.

„Mami, Jack tam zůstal s tou zlou paní..." řekla mi Angel, když jsem se na ní konečně podívala.

„On to zvládne, neboj se..."

„Ale ona na něj míří zbraní," řekla mi Angel něco, co jsem skutečně nechtěla slyšet.

„Zvládne to..." zopakovala jsem, ale možná, že jsem tím ujišťovala víc sebe, nežli Angel.

Jack zatím rozmlouval s Ally.

„Co žádáš?" zeptal se.

„Chtěla jsem jen chvíli, kdy si mě budeš vážit, kdy mě budeš skutečně respektovat."

„Vždyť to jsem celé ty roky dělal."

Uchechtla se, evidentně si tuto situaci užívala. „Nedělal, celé ty čtyři roky jsi mi lhal."

„Nelhal, já o Angel nevěděl," odpověděl Jack Ally.

„Ale kdybys věděl, utíkal bys za Sue, že?"

Jack mlčel.

„To jsem si myslela... víš, co je smutný? Tím, že se vrátila, všechno zničila, celý ty roky, který byly aspoň trochu pěkný."

„Nezničila by je, kdyby ses nezachovala, takhle," řekl Jack, momentálně vařil z vody, jen se snažil nahnat trochu času, aby Nathan vymyslel nový plán.

„A co myslíš, že jsem měla dělat?" zakřičela Ally.

„Rozhodně jsi neměla unášet její dceru..." odpověděla Ally.

„Jacku?" promluvil Nathan. „Mám plán, potřebuju, abys Ally rozčílil, tak, že se jí zatmí před očima a nebude hlídat okolí."

„Musela, abych ji ukázala, jaké to je přijít o milovaného člověka," odpověděla Ally.

„Víš, že jsi mrcha," řekl Jack, trochu se v tom ztrácel, nevěděl, co má dělat, aby Ally rozčílil. Na to, aby znal taková slova, byl až příliš hodný.

„To z člověka dělá bolest!" odpověděla Ally a nastal ticho. Jack přemýšlel, co ještě by mohl říct. Byl sice cvičený na vyjednávání, ale na to, aby ozbrojeného uklidňoval a ne rozčílil.

„A teď chci mluvit se slečnou Thomasovou, vím, že tu někde je..."

„To nedovolím..."

„Nezahrávej si se mnou..." řekla Ally a pohnula pistolí, jako kdyby chtěla Jackovi připomenout, že tu zbraň má.

„Ne..." odpověděl Jack, opět byl ve hře, začal tušit, jak Ally rozčílit.

„Já tě klidně zastřelím, už nemám, co ztratit."

„To bys neudělala, na to jsi moc slabá..." odpověděl Jack Ally.

Jak to dořekl, Ally zmáčkla spoušt a vzduchem se prohnala kulka.