Na vlastních nohách (Sue Thomas, agentka F.B.I.)

Kapitola 15.: Na mušce - Angel

Jack vběhnul jsem do mého bytu, všude se hemžili agenti a na zemi ležely střepy.

„Kde je Sue?" vyhrknul, srdce měl až v krku, hrozně se o mě bál.

„V ložnici, nic se jí nestalo."

„Dobře," odpověděl a vběhl do ložnice.

„Jsi v pořádku, Sue?" ihned zaznakoval.

„Jsem v pořádku, jen jsem se trochu lekla."

„Co se vlastně stalo?" zeptal se mě Jack.

„Někdo prohodil tím velkým oknem cihlu. Šla jsem pokojem a najednou po mě skočila Brix a strhla mě na zem, až potom jsem uviděla střepy. Hrozně jsem se lekla."

„Myslíš, že to má souvislost se zmizením Angel?" zeptal se Jack opatrně.

„Určitě, dřív se mi nic takového nestalo..." odpověděla jsem.

„Dobře, já se půjdu zeptat, jestli na té cihle něco nenašli."

„Půjdu s tebou," odpověděla jsem tak odhodlaně, jak jsem jen mohla.

„Cítíš se na to?"

Jen jsem rozhodně přikývla a vstala z postele, avšak Jackovu ruku jsem nepouštěla.

Došli jsme do kuchyně, kde zrovna všichni agenti stáli okolo kuchyňského stolu a něco řešili. Byl už tam dokonce celý můj tým, tak rychle se dostavili.

„Co máte?" zeptala jsem se tak silně, jak jsem jen dokázala.

„Nic moc, na cihle nejsou otisky prstů. Jediné, co z toho útoku máme je tento obrázek, byl přivázaný k té cihle," řekla Jane a podala nám papír.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o obyčejnou dětskou malůvku, ale nebylo tomu tak, já i Jack jsme moc dobře věděli, o co jde.

„To je ten obrázek... ale já ho měl ve stole!" vyhrkl Jack.

„Co s tím únosem má společného obrázek z tvého stolu?" podivila jsem se. Ano, Angel je Jackova dcera a tak dále, ale to přece nikdo neví, uklidňovala jsem se v duchu.

„Víš Sue, začínám mít pocit, že Angel nebyla unesena kvůli tobě, ale kvůli mně," řekl mi Jack a potom vytočil telefon. Bylo to k němu do kanceláře, vyptával se kolegů, jestli se mu někdo nehrabal ve stole. Patrně měl nějaký tip.

„Jacku, asi bych ti měla..." začala jsem, protože mi došlo, že zde už není odkladu, musím mu říct pravdu, jde o život naší dcery.

„Angel je má dcera, já vím," odpověděl mi Jack, čímž mě naprosto vyrazil dech.

„Ale jak..." zakoktala jsem.

„Nathanovi to došlo," odpověděl Jack stroze, asi jsem ho rušila v jeho přemýšlení. Mezi mými slovy se dokázal Jane ještě vyptávat na další důkaz a to prsten, který byl nalezen na Angelině posteli.

„Jestli to ví i někdo jiný, je možné, že..."

„Bohužel ví," odpověděl mi Jack, přičemž si prohlížel prsten, který mu Jane konečně dala.

„A kdo?"

„Ally," řekl Jack a podal mi prsten. Byl to snubní prstýnek, v jehož vnitřku bylo vyryto jméno: „Jack" Nechápala jsem, jak to naši agenti mohli přehlédnout.

„Můžete mi zjistit, jestli má v New Yorku nějakou nemovitost Ally Hudsonová?"

Zeptal se Jack, to jsme naštěstí uměli, stačilo Priye jen nadiktovat datum Allyina narození.

Ještě nyní jsem nechápala, jak Jack může podezřívat svoji ženu, stejně tak jako jsem nechápala, jak by Ally něco takového mohla udělat.

Ally sice neměla v blízkosti žádné nemovistosti, ale její strýc vlastnil chatu, jen pár kilometrů za New Yorkem, dalo se předpokládat, že pokud Angel unesla, tak bude právě tam.

„Jseš si jistý, Jacku?" zeptala jsem se. Jack smutně, ale pevně přikývl.

„Dobře, pošlete tam zásahovku," řekla jsem svému týmu.

„Ale pokud tam nebudou a přijdou na naši akci, vyplašíme je," namítl Trevor.

„Budou tam, Ally to udělala, aby mě ublížila. Nenechá si ujít příležitost mi ukázat, co dokáže," odpověděl mu Jack.

„Má pravdu, budou tam," řekl Nathan.

„Jedeme taky..." dodala jsem, jako kdyby to někomu nemuselo být jasné.

Naskládali jsme se do dvou služebních dodávek a mířili tam, kde měla být Allyina chata. Byla poměrně dobře schovaná, na samotce mezi loukami a lesy, k samotné chatě vedla jen jedna příjezdová cesta. Nebylo, jak se schovat a tak jsme přijeli rovnou k chatě. Tam už se stejně hemžili agenti tak, že bylo jasné, že se něco děje.

Když jsem vykoukla z okénka dodávky, zhrozila jsem se. Před chatou stála Ally a před ní jako přikovaná Angel, předpokládala jsem, že má za zády zbraň, jinak by takhle poslušně nestála. Kolem bylo spoustu agentů, stáli kolem Ally v kruhu a mířily na ni zbraněmi.

„Všichni si odstoupí od pět metrů dál, jinak to ta holka koupí," odezírala jsem.

„Musím tam jít, musím něco udělat..." řekla jsem okamžitě a chtěla se vydat ze dveří ven.

„Ne, půjdu já..." odpověděl mi pevně Jack

„Jacku..." chtěla jsem začít odmlouvat.

„Na tebe má Ally vztek, já mám větší šanci, že se vrátím živý," vysvětlil mi Jack.

„Musím se postarat o svoji dceru..."

„Nech taky něco na otci," řekl najednou Jack, to bylo poprvé, co jsem slyšela, že má Angel tátu a zrovna v takové situaci, bylo to hodně zvláštní.

„Já naší dceru přivedu, věř mi..."

„Dobře," odpověděla a nechala Jacka jít. Ten si jen obléknul neprůstřelnou vestu, do ucha strčil sluchátko a chystal se vyjít ven.

„Máme nějaký plán?" zeptal se „Nathane?"

„Nemám moc čas něco velkého vymýšlet..." odpověděl Nathan Jackovi do sluchátka.

„Jedině... zkus Ally přimět pohnout s pistolí, ať aspoň chvíli nemíří, ať můžou naši ostřelovači vystřelit..."

„Dobře," odpověděl Jack, otevřel dveře od dodávky, přičemž ještě zaznakoval: „Neboj se!"