Čas slunce a obilí

Úvodem

Nikdy bych si nemyslela, že budu psát romanci... už jen proto, že se držím pravidla „nepiš o věcech, o kterých nic nevíš, ani s nimi nemáš žádnou zkušenost". Proto pro mě psát o vztazích, lásce a naivních puberťáckých fantaziích nepřicházelo, a taky nepřichází v úvahu.

Tenhle příběh nosím v hlavě už dlouho, minimálně od začátku prázdnin jsem si pohrávala s touto myšlenkou, ale nakonec mi přišlo hloupé se o něj nepodělit. Ovšem, milovníky klasických romancí a příběhů pro dívky asi poněkud zklamu. Toto vyprávění je vlastně „romance bez romance", ale nakonec, kdo mě zná, ví, že nic víc ode mne čekat nemůže. :D

Dala jsem si dvě výzvy, které jsem chtěla uskutečnit – napsat příběh s anonymní hlavní postavou, o které čtenář neví prakticky nic (ani jméno, ani pohlaví, ani rasu, ani podobu, ani původ, ani minulost, ani charakter), a romanci, která nebude romantická, a vlastně v ní ani nepůjde o klasickou lásku nebo vztah. To druhé vám nyní představuji.

O tom, zda je dobrý nápad příběh publikovat, jsem pochybovala i kvůli tomu, že jde o LGTB. V poslední době je těmito příběhy wattpad doslova zaplaven, a i když jde hlavně o erotické a shipovací fanfikce na gayské páry (lesbičky dál zajímají jen hrstku čtenářů), které ani neobsahují skutečnou lásku, ale slouží hlavně k uspokojování mladých, pubescentních čtenářek, jsem se obávala nařčení z „přiživování se na trendu". Protože tento příběh má pro mne až příliš vysokou osobní hodnotu, na to, aby si někdo mohl dovolit o něm smýšlet takto pohrdavě.

Ale než aby mi to dál hlodalo v hlavě, zkrátka jsem se rozhodla příběh napsat, dokončit a publikovat. Jeho psaní jsem si velice užila, měla to pro mě být spíš taková "oddychovka", uvidím, co jí řekne čtenářstvo.

Zdá se, že jsem už vyčerpala vše, co bych k tomuto krátkému povídání chtěla dodat. Doufám, že i během těch několika málo kapitol přinese čtenářům tolik, co přinesl mně...

- RunningHare, srpen 2017

(Psáno podle skutečného životního příběhu.)