Čas slunce a obilí

7.

Krátce po jejich posledním setkání Saskie na pár dní odjela za prarodiči, ale psát si s Ninou mohla pořád. Nina měla také brzy znovu odjet, měla dvoutýdenní brigádu ve Slatiňanském hřebčíně jako stájník. Vypadalo to, že se Saskie v domě svých prarodičů tak trochu nudí, protože si s Ninou psala i během dne, byla téměř neustále online. Po rozchodu s Erikem jako kdyby ztratila všechny zábrany, nebo prostě byla tak znuděná, že byla Nině schopna napsat cokoliv, včetně citlivých osobních věcí.

Večer před svým odjezdem do Slatiňan, když už měla sbaleno, seděla Nina u svého notebooku a psala si se Saskie, které se podle jejích slov po Nině stýskalo. Nina tím byla velice potěšena, a sama po Saskie tesknila o to víc, když věděla, že ji na celé dva týdny bude muset opustit. A ve stájích signál samozřejmě není, proto od ní čtrnáct dní neuslyší.

Už bylo okolo půl jedenácté, Nina byla vysvlečená, připravená jít nejpozději za hodinu spát. V pokoji měla otevřená všechna okna, teplý vzduch příjemně proudil.

„Nino, já mám pocit, že už mě ti kluci omrzeli."  přišlo jí najednou.

„Jak to myslíš?"  odpověděla Nina.

„Asi budu na holky. :D "  odvětila Saskie jakoby v žertu.

Nina se zarazila. Několikrát si pozorně přečetla poslední úsek jejich konverzace, a nemohla uvěřit tomu, co Saskie právě řekla.

„Ty jsi dneska večer docela vtipná. :D" odepsala jí.

„Ne, já to myslím vážně. Už jsem měla spoustu kluků, a už mě to unavuje. Možná je čas na změnu."

Nině poskočilo srdíčko. Tohle pro ni byla překvapivá novinka. Odjakživa si myslela, že Saskie je stoprocentní hetero, a že ji ostatní dívky spíš znechucují.

„Já myslela, že tě přitahují jen kluci... vždycky tě přece brali ti největší alfasamci, ne?"

„To jo, ale jinak jsem bi-. Už jsem kdysi měla něco s holkou, a líbilo se mi to. Asi se k tomu vrátím..."

Nina málem přestala dýchat. Krve by se v ní nedořezal. Tahle zpráva ji naprosto paralyzovala, a nevěděla, jak na ni odpovědět. Nemohla uvěřit tomu, co se právě dozvěděla. Srdce jí začalo rychle bušit a v břiše ji začalo svrbět. Dívka, kterou tak dlouho miluje, ale o které se domnívala, že lesby nesnáší, je na holky? Znamená to snad, že by u ní mohla mít šanci?

Když Nina neodepisovala už dobrých deset minut, začalo to Saskie být divné. Uvědomila si, že takové přiznání nemusí každý hned brát s klidem.

„Nino, ty se zlobíš?"

„Ne, to ani omylem, proč bych se zlobila?  :) Vždyť to není vůbec nic špatného, jak by na tebe mohla zlobit?" odepsala Nina.

„Promiň, musela jsem si na chvíli odběhnout." dodala rychle. „Ještě si balím nějaké poslední věci, jak zítra ráno odjíždím..."

„Aha."

No jo, byla to blbá výmluva, ale co měla vykulená Nina dělat? Ztratila řeč i schopnost psát. Saskie se s Ninou po chvilce rozloučila, prý je unavená a už musí jít spát.

„Snad jsem neřekla něco špatného..." myslela si Nina. „Ale co, i kdyby měla pocit, že mě rozhodila, na její orientaci to nic nezmění. Ale co mám teď dělat já?"

Nina ležela v posteli, do tváře jí svítil měsíc, a přemýšlela a přemýšlela. Najednou dostala její láska zcela nový rozměr. Najednou se situace obrátila o sto osmdesát stupňů. Jestliže je Saskie i na holky, je tu naděje, že by to s ní aspoň zkusila. Jenže to by musela vědět, jak na tom Nina je. Nina by se musela přiznat. A ta představa ji vyděsila.

Přiznala se i Saskie, tak přece nebude tak zbabělá, aby se nepřiznala taky, ne? Musí spěchat, než si Saskie začne hledat jinou dívku. Nesmí promrhat svou jedinečnou, neopakovatelnou šanci! Navíc, pokud si Saskie myslí, že Ninu její přiznání pohoršilo, mohla by ji zavrhnout. A to Nina nesmí dopustit! Nene, musí jednat. Musí Saskie ubezpečit, že je všechno v pořádku – a přiznat barvu.

Jenže to není vůbec jednoduché. A vlastně to Saskie ani nemusí brát dobře. Jaká může být její reakce, když se dozví, že před ní Nina celý rok předstírala? Co když si to vyloží, jako že jí záměrně lhala? A že jí nedůvěřovala, jinak by před ní tajemství neměla... Co když to bude brát jako podvod kamarádky? Nebo si bude myslet, že pokaždé, když jí Nina psala a kdy se viděly, jen přemýšlela, jak ji „ojede"? Co když si o ní pomyslí, že je úchylák?

Takové věci nejsou snadné pro nikoho. O Ninině orientaci dosud nevěděl nikdo – dokonce ani její vlastní rodina. Nikdy nepotkala žádného jiného homosexuála, a vůbec neměla ponětí, jak by vlastně takový „coming out" měl vypadat. Nina o tom přemítala dlouho do noci, na jednu stranu byla nesmírně šťastná, že se dozvěděla takovou novinu, ale na druhou stranu nevěděla, co teď má dělat.

Naštěstí, teď bude dva týdny pryč, a během celodenního uklízení stájí bude mít spoustu času si to celé promyslet. Takhle na noc, když se z toho ještě navíc celkem v šoku, nevymyslí vůbec nic. Nina ležela za zádech, ruce založené za hlavu, a jak tak civěla do stropu, začala si rukou hladit propadlé břicho. Pak jí ruka sjela na vlastní žebra, až na plochou hruď. Ninu napadlo, jak by se asi Saskie tvářila na její tělo. Starala se o něj vždycky dobře, spát chodila vždy čistá.

„Saskie je zvyklá na chlapeckou hruď, snad jí budu stačit..." pomyslela si.

„Ale fuj!" vynadala si nahlas. „Nino, nebuď hned takové prase! Vždyť ani nevíš, jestli z toho něco bude, tak se uklidni a běž spát!"

Dopoledne Nina odjížděla do Slatiňan. Pár lidí, co tam jelo spolu s ní, se po internetu domluvilo, že pojedou společně autem, a Ninu že vezmou s sebou. Vážila si toho, jinak by musela hledat nějakou cestu sama. Ve velké dodávce byli dva kluci a čtyři dívky. Nina se usadila co nejvíc dozadu, k okénku, aby zbylé dívky byly u sebe a mohly si povídat. Nechtěla působit nějak odtažitě a nepřátelsky, a chvilku se snažila s ostatními povídat, ale pak to vzdala. Zkrátka se neuměla socializovat, viděla to všude kolem sebe. Dívky se nahlas smály a rozebíraly typické ženské věci, na které Ninu stejně kdovíjak neužilo.

Nina celou dobu jen zasněně koukala ze staženého okýnka, pozorovala ubíhající krajinu, a snila o rozsáhlých obilných lánech, červeném zapadajícím slunci, jemném letním vánku a dívce, kterou tak hluboce miluje.