Čas slunce a obilí

9.

Když nastal den Ninina návratu, byla nervózní, jestli doma najde od Saskie nějakou zprávu, a pokud ano, jakou. Saskie věděla, v který den už Nina bude doma. Myslela na to od chvíle, kdy hodila dopis do schránky, a nervozita stoupla, když už si myslela, že by dopis mohl dorazit. Na jednu stranu se její reakce bála, na druhou stranu se na ni těšila.

„Jednoho dne to stejně přijít muselo." konejšila se. „Co se má stát, to se stane."

Bylo to pořád to nejlepší, co mohla udělat. A vůči Saskie je to také to nejférovější, co mohla udělat. Saskie jí důvěřuje natolik, že jí bez okolků řekla o tom, že je bisexuál – tak by i ona měla stejně důvěřovat jí, a přiznat se, navíc, když k ní chovala city tak dlouho. Musela jí teď důvěřovat, že když před ni předložila celé své křehoučké srdíčko, že mu neublíží.

Když přišla domů, odložila si věci a zapnula notebook, čekalo na ni několik zpráv od Saskie. Byly nezvykle vážné, na Saskiiny poměry, ale s tím Nina počítala. Nečekala, že by to Saskie brala jako humor. Zhluboka se nadechla, vydechla a začala číst. Saskie jí poděkovala za to, že se jí takhle svěřila, a přiznala se, že i ona si pohrávala s myšlenkou na společný vztah, jenže nepředpokládala, že je Nina „na holky", a tak o tom nikdy dřív nemluvila. Ale že když na to už přišla řeč...

Nina se ocitla v sedmém nebi. Takže, Saskie by o ni stála? Skutečně by jí dala šanci?

Řekněte sami – jaký to je pocit, dozvědět se, že vaše tajná láska, o které jste si mysleli, že vás nikdy nepřijme, vám najednou sama vyzná lásku? Nina nedokázala popsat ten okamžik, taky že to bylo její poprvé, kdy o ni někdo projevil zájem. Poprvé, co se cítila být skutečně někým milována. A konečně mohla se Saskie o všem otevřeně mluvit. Už žádná tajemství, už žádné skrývání se. Jako první Nina řekla Saskie o tom podivném šimrání v břiše.

„...a nevím, jak se toho zbavit, ale občas mě to dost rozptyluje. Hlavně v noci, nemůžu spát. :( " postěžovala si Nina. Byla překvapená, když jí Saskie poslala smajlíka, který vypadal, jakože se rozplývá nad něčím roztomilým.

„Ach, ty hlupáčku! To jsou přece motýlky... :D "

„Motýlky? Jakože parazit?"

„Ne, to znamená, že jsi zamilovaná. <3 Juuu, to je sladkýýý!  :'3 "

„Vážně?" zeptala se Nina nadšeně.

„No jasně! A já jsem si vždycky myslela, že to neumíš! :3"

„Ale když ono to svědí..." zavtipkovala.

„Ale je to roztomilé! <3 A kdy se ti to děje nejčastěji?"

„Když na tebe myslím. Mám to už celý rok..." Nina už se červenala jako podzimní obloha.

„Ách, to je krásné! :3"

Nina nebyla zvyklá na takový „sladký" typ konverzace, ale ten něžný, láskyplný způsob, jakým s ní Saskie nyní zacházela, ji naplňoval štěstím a radostí. Tohle bylo přesně to, co celý život potřebovala. A najednou pro ni byla i zamilovanost příjemná – příjemná mohla být totiž jen tehdy, když byla oboustranná.

Saskie bohužel odjela ke svým příbuzným, u kterých měla strávit zbytek léta, ale s Ninou si nyní psala každý večer. Obě se shodly na tom, že se musí na podzim co nejdříve vidět, nejlépe ještě první zářijový víkend, protože Saskie nastupovala na novou vysokou školu, ale na víkendy jezdila domů. Nina jí nabídla, že u ní může zůstat klidně od pátku do neděle, a mohou strávit dvě noci spolu. Ona sama nastupovala do školy až na přelomu září a října. Babí léto a začátek podzimu byl nádherně romantickým obdobím. Nina nemohla uvěřit, že tolik štěstí potkalo zrovna ji.

Saskie s ní přes zprávy začala flirtovat. Nina sice byla natolik nezkušená a zaskočená, že psala dost neobratně, ale Saskie to připadalo roztomilé, a bavilo ji Ninu „zaučovat". Přes den byla Nina po většinu času venku. Na konci srpna se ochladilo, stromy pomalu začínaly pouštět listí, obilná pole se změnila ve strniště, na nichž pobíhali srnci a zajíci, a Nině se na nich báječně běhalo. Její procházky byly stále delší a delší. Často posedávala na balících slámy, které se rozprostíraly na nekonečných polích, pozorovala rudý západ slunce, nasávala vůni slámy, a představovala si, že je tu s ní Saskie. Na motýlky v břiše si už zvykla, už jí nevadily, právě naopak.

Termín prvního zářijového víkendu se zdál být definitivní, a Nina se na něj psychicky připravovala. A přišly obavy. Sice docela příjemné, ale pořád obavy. Dosud pokaždé, když k ní Saskie přijela, ji vnímala jako kamarádku, a Nina se jako kamarádka tvářila. Ale teď? Co když se budou obě stydět? Co když se jí Nina nedokáže ani podívat do očí? Něco takového se jí děje v životě poprvé, vůbec neví, jak se má chovat!

A nad čím Nina přemýšlela ještě víc, to byly ty dvě noci – Saskie si pod pojmem „první společná noc" určitě nepředstavuje, že budou hrát pexeso a popíjet mátový čaj. Ninu čekala její první romantická noc po boku partnerky. Jak vzrušující – a děsivé. Nina nevěděla, jestli je na takovou věc připravena. Nevěděla, co se bude dít, neuměla si jaksi představit, jak tyhle věc fungují mezi dvěma samičkami... A přemýšlela o tom teď každou noc. Všimla si, že od chvíle, kdy se jí Saskie přiznala, že ji přitahují dívky, o sebe dbala tak nějak víc – ve sprše trávila víc času, častěji si myla vlasy, holila se každý den, česala se déle. Přemýšlela dokonce i o takových věcech, nad kterými se dříve vůbec nepozastavovala, jako třeba, jak by se měla obléct, až Saskie přijede, co jim má navařit, co by měla mít na sobě, až dojde na noc...

Se svými obavami se nakonec svěřila i Saskie, která ji ubezpečila, že se nemusí ničeho bát, že o tohle se postará ona. Ona už zkušenosti má, ví, jak na věc jít. Vždyť Nina zatím nikoho ani pořádně neobjala, natož, aby dostala polibek, nebo dokonce ještě něco víc. A Saskie plně důvěřovala. Už se nemohla dočkat, až nadejde jejich čas.