Čas slunce a obilí

6.

V předposledním červencovém týdnu odjela Nina na sedm dní pryč. Saskie sice napsala zprávu „na rozloučenou", aby ji upozornila na svou dočasnou nepřítomnost, ale Saskie si ji do jejího odjezdu ani nepřečetla.

„Proč mě to jenom nepřekvapuje?" myslela si Nina už trochu dotčeně.

Nina doufala, že jí změna prostředí a kolektiv neznámých lidí přivede na jiné myšlenky, a třebaže byla samotářská a nerada cestovala, nyní se na pobyt i celkem těšila. Ale brzy zjistila, že myšlenky na Saskie ji pronásledují všude. Týden měla strávit na statku, kde se bude starat o koně. Úklid stáje, přehazování sena a vodění koní při hipporehabilitačních vyjížďkách s postiženými dětmi měla ráda, protože se jí při nich dobře přemýšlelo, a všichni pracovali, takže si jí nikdo nevšímal, a nikdo ji nerušil.

Odpoledne, když slunce zapadalo za lesnaté kopce na Vysočině, chodila kolem jízdárny, za sebou na vodítku starého lenivého poníka, šmatlala hodiny a hodiny v oválu, myšlenky někde úplně jinde. Zamilovanost, to je zákeřná věc.

Po večerech, když se obloha zabarvila do oranžova a vzduch se ochladil, schovala se Nina do lesa, vyběhla až na vršek kopce, kde slunce ještě svítilo, a tam se utápěla v tužebných představách. Byla ctnostná, a občas se za ně trochu styděla, ale nikdo o nich nemohl vědět, tak jimi nemohla nikomu ublížit. Ať už si představovala cokoli a kohokoli, byla to čistě její věc. A žaludek se jí svíral touhou, a v podbřišku jí mravenčilo.

Když se po týdnu vrátila domů, ještě toho večera jí sama od sebe napsala Saskie. Sice jen „Ahoj", ale i to bylo pro Ninu překvapivé.

Saskie se začala vyptávat, jak se Nina měla celý týden, ale z jejích zpráv bylo znát, že se jen snaží přehlušit nějaký smutek nebo rozrušenost.

„Stalo se ti něco?"  zeptala se Nina zvídavě. Saskie umlkla, pořád sice něco psala, ale ne a ne to odeslat. Jako kdyby psala zprávu na tři stránky. To bylo Nině opravdu podezřelé, Saskie většinou odepisovala stručně.

„S Erikem jsme se rozešli. :'( "  přišlo jí nakonec.

Nině vyskočil tep nahoru. Ne snad proto, že by ji tahle zpráva nějak znepokojila, od začátku podle Saskiina popisu cítila, že ten kluk spíš jen předstíral, a že to nedopadne dobře. Saskie potřebovala utěšit, a to byla pro Ninu šance, jak si získat zpátky její pozornost. Ne, že by to Saskie přála, ale to, že si zase namluvila sebestředného ňoumu, byla prostě její věc, do které si nenechala mluvit. Dobře jí tak.

„Cože? Vždyť jsi říkala, že jste si tak rozuměli..." odpověděla Nina.

„Já vím, ale to jsem se mýlila. Spíš mě prostě jen chtěl dostat do postele. A prý si našel nějakou jinou holku, že ho prý už nepřitahuju, že je lovec a potřebuje novou kořist. Debil... -_-"

„No jo, to už kluci dělají. :/  Však pokud to vidí takhle, tak si tě ani nezaslouží."

„Hlavně, že to všechno zas hodil na mě, že já jsem ta špatná!  X(" rozčilovala se Saskie.

„Já vím, že je ti to líto, ale asi je nejlepší nechat ho jít, když chce. To bys nebyla šťastná tak jako tak. A taky to není jediný kluk na planetě, aspoň si můžeš najít nového a lepšího. :) „ konejšila ji Nina.

„Máš pravdu. Vykašlu se na něj..."

„...ale hrozně mi teď chybí. :'( "

Nina ucítila, že přišla její šance.