Čas slunce a obilí

5.

Jak plynuly dny a týdny, hlodala Saskie Nině v hlavě stále víc a víc. Nina si s ní vytrvale psala, a po pár dnech se jí Saskie přiznala, že to mezi ní a jejím „supersamcem" začalo skřípat. O to víc času začala trávit psaním si s Ninou, a Nina dělala vše proto, aby se s ní Saskie cítila dobře. Saskie k ní najednou měla tak nějak blíž, a najednou k Nině byla i mnohem citlivější. Nejprve se Nina cítila skvěle, měla dobrou náladu, bavil ji život, a každý den se těšila, až večer napíše Saskie.

Jenže najednou ji stihlo to, čemu se přezdívá „syndrom zamilovaného". A Nině nastalo peklo. Přestala spát, ztratila chuť k jídlu, jediné, na co myslela, byla Saskie. Nedokázala se na nic soustředit, měla co dělat, aby si nepokazila žádné pracovní záležitosti. Zamilovanost jí způsobovala stres, se kterým si nevěděla rady. Když v půlce července Saskie odjela na pár dní pryč, a nemohla si s Ninou psát, pocítila Nina, jak ji to ničí a rozežírá zevnitř. Když se Saskie vrátila, z nějakého důvodu si už s Ninou téměř nepsala, neodpovídala jí na zprávy, a když už, tak jen velice stručně. Nina byla zklamaná, cítila se opuštěná, a o to palčivější byla její „choroba".

Nina nerozuměla, jak může někdo tvrdit, že je zamilovanost krásný pocit – Nina ji vnímala jako nepříjemnou chorobu, která jí komplikovala život a postihovala ji psychicky i fyzicky. Začala trpět nechutenstvím a nespavostí, které se na ní projevily vyčerpáním a zhoršenou náladou, nedokázala se koncentrovat, byla nepozorná, roztržitá, za což ji leckdo kritizoval. Věděla, že Saskie se s ní stejně nebaví, ale už ani nešlo o ni, třebaže na ni už tolik nemyslela, negativní příznaky zamilovanosti ji sužovaly dál.

To nejhorší přišlo, když Ninu začalo tak zvláštně svědit břicho. Rozptylovalo ji to, otravovalo, ale nemohla s tím dělat vůbec nic. Nevěděla, co to je, podbřišek a bedra ji svědily zevnitř, nemohla se podrbat ani si nijak pomoct. Pravidelně se jí to dělo, když vylézala ze sprchy, nebo když dostala zprávu od Saskie. Nejhorší to bylo v noci, když nemohla usnout. Převalovala se, ležela na břiše, mnula si podbřišek rukou, ale zdálo se, že nic nepomáhá, svíravé šimrání nešlo zastavit.

Byly to takzvané „motýlky", o tom ale Nina nemohla nic vědět. Nikdy dřív se jí to nestalo, nebo si to aspoň neuvědomovala. Nevěděla, z čeho to vzniká, jen se trochu domnívala, ale takové myšlenky radši rychle zahnala, a stejně se pokaždé červenala, ale o tom také nevěděla. Měla štěstí, že žila sama, a nikdo se na ni nekoukal.

Jenže aby toho náhodou nebylo na nezkušenou Ninu málo, vrátily se jí její pravidelné sny. Sny, které ji uzemňovaly a deptaly, snad aby se příliš nevzrušovala. Stále stejný scénář, stále tentýž průběh, začátek překrásný, ale závěr strašlivý.

To se Nina ocitla v překrásné krajině, která vypadal jako z jiného světa. A spolu s ní tam byla nějaká cizí dívka, kterou však Nina ve snu znala. Byla to jedna z postav z toho příběhu, který jí před rokem umožnil poznat sebe sama. Nádherná, milá dívka, kterou Nina bezmezně milovala. A vypadalo to, že ona Ninu také.

Ale nebyly tu jen kvůli tomu – dívka Nině prozradila, že spolu v noci musí prozkoumat jednu starou zříceninu. Prý šlo o něco velice důležitého. Nina souhlasila, a po západu slunce, když se na obloze rozzářily hvězdy, které spíš připomínaly celé galaxie, se spolu vydaly do tmavých zřícenin.

Nina se o svou dívku bála, a nechtěla ji nechat samotnou. Co kdyby na ni něco spadlo? Rozbitý hrad nevypadal vůbec bezpečně. Co když na ně někdo číhá? Ani to nemohly vyloučit.

Ještě než vešly dovnitř polorozpadlé stavby, potkaly skupinku teenagerů. Nina nevěděla, co jsou zač, ale dívka se s nimi začala bavit, z čehož Nina usoudila, že jsou nějaká její parta. A dívka nebyla vůbec překvapená, že tady jsou, očividně to bylo naplánované. Přizvali dívku, aby se k nim přidala. Dívka souhlasila a vydala se za nimi, ale když se nim chtěla připojit i Nina, obrátili se na ni s nepřátelským pohledem, který ji vyplašil. Nerozuměla tomu, a tak se držela kus za nimi, ale svou milovanou nespouštěla z očí.

Poté, co prolezli kamsi hlouběji do areálu, musela se parta rozdělit. Dívka Ninu poslala, aby sama obhlédla nějakou jednu komnatu. Nině se nechtělo dívku ztratit z očí, ale musela poslechnout. Dobře věděla, co se může stát, když ji neuvidí...

V temné místnosti, kam ji poslali, bylo na protější straně jakési špinavé zrcadlo. Ale když se do něj Nina zadívala, neviděla v něm sebe – viděla svou dívku s jedním ze členů party. S nějakým vysokým, černovlasým chlapcem. Viděla, jak se spolu líbají, jak na ni sahá, a jak se před ním dívka začíná svlékat. A něco mu při tom říká, něco, že je jen jeho, ale také něco o Nině, něco ne zrovna hezkého...

Víc toho Nina nevydržela. Znovu zhrzená a podvedená chtěla rychle vyběhnout z komnaty ven, ale zjistila, že dveře, kterými přišla, jsou zavřené a zabarikádované hromadou kamenů. A kdesi za nimi slyšela hlas své dívky a hlas toho chlapce, jak říká, že už ji mají, a že odtud musí pryč. A vzdalující se zvuky běžících kroků, rozléhající se kamennou chodbou, Nině prozradily, že ji tu všichni nechali. Propukla v paniku, snažila se dveře uvolnit, křičela a prosila, aby ji pustili ven, ale místo toho se nad ní strop zatřásl, začal se z něj sypat prach, až se zřítil a pohřbil zrazenou Ninu pod svými sutinami.

Nina se probudila celá zpocená a zadýchaná. Deku si ve spánku zkopala až k nohám. Opřela se o třesoucí se ruce a pomalu se posadila. Rychle se sice vzpamatovala, ale tenhle hrozivý zážitek jí utkvěl v hlavě, a celý den nad ním přemýšlela. Před necelým měsícem se jí zdálo prakticky totéž – dívka, kterou milovala, ji podvedla s nějakým chlapcem, utekla od ní, a aby jí nemusela čelit, zbaběle se jí zbavila. Posledně ji s přítelem srazili autem, teď ji s celou partou pohřbili zaživa. Co se jí bude zdát příště?

Ninu napadlo, že by sen mohl souviset s tím, jak jí Saskie řekla o svém chlapci, se kterým se znala už dlouho, a tím jí dala jasně najevo, že u ní nemá šanci, a ještě si ji dobírala. Byl by to podobný vzorec, jenže ten první sen se jí zdál ještě dlouho před tím, a nemohl s tím souviset. Každopádně, ať už se jí zdály z jakéhokoliv důvodu, dávaly jí jeden zcela jasný signál; nemá šanci. Nikdy nebude mít pravou lásku, protože ať už se zamiluje sebevíc, nic to nezmění na tom, že její vyvolená je hetero, a že jí stejně dřív či později uteče s nějakým chlapcem. Tohle bylo pro Ninu trojnásobné zadostiučinění, které ji vyléčilo z dělání si planých nadějí. Celý den měla Nina špatnou náladu. Cítila se podvedená a zrazená, jako kdyby jí někdo ublížil doopravdy. Ostatně, Saskie se s ní už skoro nebavila, sice se vymlouvala, že jí není dobře, nebo že nemá signál, ale fotografie, které dávala na internet, na kterých vyznává lásku svému příteli, vysvětlovaly pravou příčinu jejího nezájmu.