Chat / Harry Styles

30. Kapitola

Pohled Harryho :

Uběhl týden . Týden od toho co jsem viděl Lily . Nemohu na ní přestat myslet . Byla a je opravdu nádherná . Když jdu po ulici a vidím ty holky , tak si uvědomuji že Lily je ta pravá . Všechny co jsem potkal měly na sobě tunu make-upu a snažily se mě kolikrát balit . Chápu mám zatraceně dost peněz , zas tak ošklivý také nejsem , ale Lily na té jde poznat že není jako ostatní . Můžu s klidem říct , že jsem se do ní zamiloval . Dokonce když se podívám na jinou , tak mi přijde , že bych jí tím podváděl . Kdysi mi nedělalo problém se podívat na jinou když jsem měl přítelkyni , ale už je vše jinak .

Najednou mi začal volat Liam . Dost jsem se lekl , když mi řekl , že Niall měl autonehodu a zavezly ho do nemocnice . V rychlosti jsem si oblékl černé skinny džíny s dírami na kolenou a k tomu jsem si vzal upnuté modré tričko . Zvírazňovalo mi svaly a šli vidět tetování na rukou . Sedl jsem si do auta a vyjel jsem .

Pohled Lily :

Dneska je den , kdy půjdu na potrat . Vše mám dohodnuté . Nejhorší je , že za to zaplatím celkem hodně peněz což pro mě z finanční stránky není vůbec dobře . Nedalo se , ale nic dělat . Oblékla jsem si černé tričko a kalhoty . K tomu jsem si vzala šedivou mikinu a zvolila menší kabelku . Do té jsem si dala peněženku , mobil a klíče . Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a odešla jsem .

V nemocnici jsem byla ještě dříve než jsem tam původně měla být . Podle hodin mám ještě hodinu a půl času . Začala jsem se znuděně procházet po nemocnici a pak jsem viděla na recepci jak tam přiběhl Harry a brečel . Ptal se tý ženský jak je na tom nějaký kluk . Upřímně nevím jaké je jeho jméno , ale Harry vypadal na dně . Poté spadl na zem co mu něco ta sestřička řekla . I přes to , že jsem se bála našeho už druhého setkání jsem k němu doběhla a objala ho . On obmotal své ruce okolo mého těla a brečel . Nevím zda vůbec postřehl , že jsem ho objala zrovna já , ale v tuhle chvíli jsem to nijak neřešila .

"Co se děje ?" Zeptala jsem se ho opatrně . "Niall " vzlykl a odtáhl se ode mě "měl autonehodu a teď je na sále , vypadá to s ním špatně " řekl a stíral si slzy což mu moc nešlo , ale tak hlavně že tam byla ta snaha.

"Sice ho neznám , každopádně určitě to zvládne a bude tady ještě nějakou dobu . " řekla jsem a hladila ho po zádech .

"Doufám v to " řekl s poloúsměvem a zas začal brečet . "Jinak nečekal jsem tě tu " řekl a já věděla , že to myslel upřímně .

"To se nedivím " uchechtla jsem se .