Chat / Harry Styles

124. Kapitola

Harry

Unaveně jsem si promnul oči . Nemohl jsem usnout . Opět . Bez mé princezny mi moc nejde spát a když už , tak se brzy probudím . Už několikrát jsem měl prášky na spaní . Je težké tu být bez nich . Skoro pořád jsme na jiným hotelu , kde je vše úplně jinak . Je to často težké . No co bych vám nalhával . Každý den se těším čím dám tím více na to , až se vrátím domů ke své přítelkyni , naší princezně a samozřejmě ještě  na naše nenarozenému miminku. Celkem ironie života je to , že člověk si pořádně neváží toho čeho má a když je chvíli bez toho je to tak težké .

Vstal jsem a šel pouze v boxerkách do kuchyně , kde jsem se posadil a nepřítomně se díval do zdi .

"Baví tě to ?" Ušklíbl se Liam , nadskočil jsem a byl dost překvapený . Neviděl jsem ho tady a ani jsem nevěděl , že je zrovna on vzhůru . "Copak lekl jsi se ?" Řekl pobaveně.

"Předtav si , že ano když jsi sem přišel jako špión " zavrčel "klid Stylesi " uchechtl se . "Já mám být v klidu , když jsi sem nakráčel , nešel jsi slyšet a ještě k tomu jsem se tě lekl !"

"To je tvůj problém " odsekl "každopádně děláš jako kdybych byl duch " dodal a dal oči v sloup .  "To je také možnost , že jsi duch " řekl jsem a zapřemýšlel se . "Harolde jdi raději spát " uchechtl se " rád bych , ale nejde mi to " vydechl jsem . "Jakto ?" Zeptal se nechápavě a v jeho hlase jsem slyšel  obavy . "Stýská se mi po nich " přiznal jsem a sklopil pohled  . Nechtěl jsem , aby viděl , že mi začínají stékat po tváři slzy . Nemám se za co stydět , ale stejně nechci, aby viděl úplně to , že brečím . Před nimi se snažím dělat jako že se nic neděje a že jsem v pořádku což často nebývá pravda .

"Harry vím , že se ti stýská ale brzy zas budete spolu . Budeš ji mít u sebe a bude to skvělé dobře ?" Usmál se a bratrsky mě objal . Byl jsem za to objetí vděčný , jelikož jsem ho upřímně potřeboval . Ale více jsem potřeboval mé princezny . "Děkuju" pousmàl jsem se a on nad tím mávl rukou na náznak , že to nic nebylo . "Liame myslím to vážně " řekl jsem vážným hlasem . "Já to také myslím vážně . Nic to není " usmál se . "Chápu , že je to pro tebe težké , ale brzy s nimi budeš už stačí jen pár dní a koncerů a bude to " řekl s úsměvem . "To ano , ale stejně je to nekonečné . Neustále na ně myslím a těším se až je uvidím , obejmu a Lily pořádně políbím . Koncerty zbožňuju , ale rodina je rodina " .

"Chápu to . Každopádně měl by jsi si jít lehnout . Rychleji ti to uteče " poradil mi a odešel . Měl pravdu . Každopádně věděl jsem , že jen tak neusnu , ale stejně jsem se vrátil do mé postele . Lehl jsem si a zavřel jsem oči . Přemýšlel jsem nad mými princezny a odpočítával si každou minutu co mi zbývá do doby než je uvidím  . Po dlouhé téměř nekonečné době jsem konečně usl .