Já : jsem z děcáku ....
Harold : tak já si tě adoptuji a budeme spolu ??? do konce života ?
Já : Harry uvědomuješ si vůbec , že by jsi byl můj nevlastní otec tudíž by to bylo dost divný ??
Harold : sakra to jsem si neuvědomil , takže to ještě...
"Harolde takhle s tebou nikam nejdu " řekla jsem vážně když přišel a měl na sobě opravdu dost hnusný oblečení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jakoby ta košile je v pohodě , ale ty kalhoty jsou opravdu nechutný . A nedala bych je snad ani úhlavnímu nepřítely
"Vždyť mi to sekne " namítl
"Harolde Edwarde Stylesi jdi se převléknout , protože a tebou takhle odmítám kamkoliv jít "
"Fajn " zamumlal a odešel . Nemusela jsem čekat moc dlouho , jelikož přišel už v normálním oblečení což bylo něco jako zázrak .
"To je lepší " usmála jsem se "to asi jo " zasmál se .
"Tak vystupovat " zavelel , když zaparkoval před nemocnicí . "Vždyť už vystupuju " řekla jsem a vystoupila . Počkala jsem na něj a pak jsme společně odešly dovnitř . Šli k lékaři u kterého jsem objednaná . Nebudu lhát hledaly jsme ho hodinu , jelikož mě Harold táhl celou dobu na druhou stranu a říkal že jdeme správně . Říkala jsem mu , že se mi to nezdá ale kdo měl pravdu ? Samozřejmě , že já .
"Dobrý den " pozdravily jsme jednohlasně s Harrym doktora .
"Dobrý den vy jdete na tu prohlídku s vaším přítelem že ?" Usmál se . Chtěla jsem namítnout to , že není můj přítel . Harold mě ovšem předehnal a řekl něco úplně jiného .
"Ano přesně tak tady s přítelkyní se už těšíme až uvidíme naše miminko "
"To chápu " řekl doktor . Začal se mě ptát na různé otázky a já na vše odpovídala . Nakonec mě ten doktor zvážil a pak mi řekl, abych si lehla na lehátko. Poslechla jsem ho a lehla si. Vyhrnul mi nahoru k prsům tričko a já viděla Harolda žárlivý pohled. On si sedl na židli vedle toho letátka na kterém ležím a chytil mě za ruku. Zářivě se na mě usmál a dal mi pusu na tvář . Nechápala jsem jeho chování, ale neřešila jsem to.
Doktor mi dal na bříško nějaký gel a začal po něm přejíždět nějakou věcí. Díkybohu to nebylo nepříjemný ba naopak. Jak ten gel studil, tak to bylo příjemný. Na obrazovce se najednou objevilo zevnitř moje bříško. Doktor najel tím přístrojem na místo, kde bylo mé miminko. Ani nevím jak se mi to podařilo, ale robrečela jsem se. Nebyly to ovšem slzy smutku, ale byli to slzy štěstí. Byla jsem v tuto chvíli opravdu ráda, že jsem poslechla Harryho a že jsem nezabila to malé .
