"Déšť," řekne Tyler.
Josh pomalu přikyvuje.
"Je jako..." Tyler se odmlčí, hledaje správné slovo.
"Něco křupavého." řekne Josh.
"Přesně." přikyvuje Tyler.
"Skoro jako.." Josh se zamračí, "červená? Možná?"
"Téměř," řekne Tyler, "s náznakem oranžové."
"Oranžové, správně." Josh ukáže na Tylera, "Máš pravdu. Pořád na ni zapomínám."
"Hodně věcí je oranžových, však." Tyler se zamračí.
"Ne tam, odkud pocházím," řekne Josh temně, "všechno je tam jen modro-černé."
Tyler ucukne. "To si ani nedokážu představit."
"Nedělej to," řekne Josh pevně. Zatřese hlavou. "ani se o to nepokoušej."
Tyler se trochu otřese. "Věř mi, nechci."
Josh přikývne. "Dobře." Najednou se napřímil.
"Moje máma sem jde?" zeptá se Tyler. Josh přikývne a postaví se.
"Ať to moc netrvá, ano?" zažádá Josh zavíraje dveře od šatníku.
"Okay." odpoví Tyler, teď už do prázdné místnosti.
Jemné ťuknutí, otevření dveří a jeho máma prostrčila hlavu do místnosti.
"Co děláš?" zeptá se, dívajíc se do místnosti.
"Mluvím s Joshem." řekne jí. Okamžitě toho ovšem lituje.
"Tylere," povzdechne si jeho máma. "Josh není skutečný, pamatuješ? Už jsme si tím přeci prošli, ne?"
"Správně mami," Tyler přikyvuje. "omlouvám se."
"Tylere, já.." zastaví se nejistě. "neomlouvej se, jo? Jen, Josh prostě neexistuje."
"Fajn." odpoví, čekaje až odejde, aby se Josh mohl vrátit.
Jeho máma na něj pohlédne s něčím žluto-modro-červeným v jejích očích. Zapomněl jak tomu ostatní lidé říkají. Josh by věděl.
"Máš zítra schůzku, vzpomínáš si?" řekne. "S doktorem Paulsonem."
Doktor Paulson má spoustu fixek, šachovnici a šuplík plný sladkostí, který velkoryse používá, takže Tyler nikomu neřekne o době kdy všechno chutnalo jako kov, mýdlo a purpurová obalená ve vosku.
"Okay." Tyler přikývne.
Jeho máma si skousne ret. "Dobrá," řekne. "nezapomeň jíst, ano?"
"Ano." zopakuje a ona zavře dveře.
Josh okamžitě otevře dveře od šatníku.
"Doktor Paulson." řekne s nechutí v hlase.
"Proč ho nemáš rád?" zeptá se Tyler sleduje Joshe, jak se posadil na Tylerovu knihovnu.
"Zní tak..." Josh si skousne ret, hledaje správná slova. "Řekl bych fialovo-zelená, ale něco jsem vynechal, nebo ne?"
"Růžovou" řekne Tyler okamžitě.
"Správně." řekne Josh a udělá obličej. "Nemám rád, když tam chodíš."
"Byl bys radši, kdybych šel zpátky k doktorovi Craigovi?" nabídne Tyler.
Josh se zhrozí. "Ne!" vykřikne, "Ne, ne, nikdy."
"Dělal jsem si srandu." řekne Tyler, když se rozvaluje na postel.
"Srandu," Josh zamumlá podrážděně. "nedělej si z toho srandu, ano?"
"Dobře." řekne Tyler, najednou si vzpomene na rozhovor s jeho mámou. Zvuk másla natřeného na toast, jemnost a fialovo-červená.
"Ne, vážně," řekne Josh, seskočí z knihovny, takže může uchopit Tylerovu ruku. "nedělej si z toho srandu. Bylo to... zlé."
"Bylo." Tyler připustí a Josh přitiskne rty na Tylerovu ruku.
"Prosím, nevtipkuj o tom, Tylere." Josh zamumlá.
Tyler je tak okouzlený způsobem jakým zní jeho jméno z Joshových úst, že automaticky souhlasí.
ČTEŠ
Stay in Place (Sing a Chorus) || Czech translation
Fanfiction"Jak se cítíš?" V-Y-D-Ě-Š-E-N-Ý ----------------------------------------------------------------------------- Original story by: SoloChaos Jedná se o překlad. Všechny práva náleží autorce. ...