Stay in Place (Sing a Chorus) || Czech translation

2.

Tyler poznal, že měl doktor Paulson dlouhý den.

"Jak to jde s vaší ženou doktore?" zeptá se Tyler zdvořile.

"Skvěle." doktor zafuní, klesaje na svou židli. "Čokoláda nebo lízátko?"

"Lízátko." Tyler odpoví. Rád je jednou za čas cumlá tak nemravně, jak je možné jen aby zkontroloval doktorovy priority.

Lízátko je červené, chutná zeleno-červeno-žlutě, jako třešně. Tyler ho opatrně tře o své rty, dělaje je co nejvíc červené.

"Na posledním sezení jsme diskutovali knihy," řekne doktor, ignoruje Tylerovo počínání s lízátkem. "a bolesti hlavy."

"Tyto dvě slova by mohla být synonyma." řekne Tyler.

"Ano, to jsi zmínil mnohokrát." odvětí doktor unaveně.

"A Bible-"

"-má tak malou stopu, že by jste se měl dívat ani na duhu." dokončil doktor.

"I když první část-"

"-Genesis je skoro celá zelená, takže si ji můžete přečíst." řekne doktor. "Dělám si pečlivé poznámky, víš?"

"Vím." řekne Tyler samým tónem, kterým mluví s jeho matkou.

Doktor Paulson, který je zcela seznámený s Tylerovými tóny hlasu, si povzdychne.

"Tylere, omlouvám se, dnes nejsem ve své kůži." nakloní se dopředu. Tyler sebou škubne dozadu tak rychle, že se málem udáví lízátkem. "Promiň, promiň." doktor se omluví. Sundá si brýle a promne si tvář rukami. "Tak moc se omlouvám, Tylere."

Tyler nic neřekne. Myslí si, že kdyby otevřel pusu, vypadlo by něco, čemu by rozuměl jen Josh. Buší mu srdce, dá na něj ruku. Doktor Paulson sleduje jeho pohyby a škubnutí.

"Moc se omlouvám, Tylere." zopakuje. "Nechtěl jsem tě vystrašit."

"Jsem v pořádku." řekne, potěšený, že od sebe slyší 'normální' slova.

"Nejsi." řekne doktor s povzdechem.

"Ty nejsi v pořádku." zatřese hlavu, jako by si to chtěl srovnat. "O čem si chceš dnes povídat?"

Tyler pokrčí rameny. "Nevím."

"Psal jsi?" zeptal se doktor.

"Trochu." zamumlá Tyler, tahajíc si uvolněnou nitku z jeho jeanů.

"Napsal jsi o něčem obzvláště zajímavém?"

"Domek na stromě." řekne Tyler předtím, než si začne přát, aby nic neřekl. Doktorovy oči se totiž zbarvili do modro-oranžovo-zelené, zájmu a měl žádostivý pohled.

"Jaký domek na stromě?" zeptá se doktor, zapisujíc si něco do notýsku.

"My- já jsem našel domek na stromě, v lese." Tyler zamumlá, mračíc se na koberec. Cítí se odhalený.

"Jak vypadal ten domek?" zeptá se, stále hledíc do svého notýsku.

"Nevím. Dřevěný?" žluto-fialový. Tak jako mokrá křída. Jako nejnižší H na jeho pianu.

"Ví tvoji rodiče o tom domku?" zeptá se doktor.

"Záleží na tom?" řekne Tyler, víc defenzivně než plánoval.

Doktor zamrká. "Předpokládám, že ne." řekne pomalu. "Jen jsem chtěl vědět, jestli s nimi mluvíš."

"Mohl jste se jich na to prostě zeptat," Tyler poukazuje. "Mohl jste se prostě zeptat mě."

"Máš pravdu, omlouvám se." doktor řekne, zní opravdu omluvně. "Mluvíš se svými rodiči?"

Tyler si odfrkne "Myslím si, že jo."

Doktor se k němu pomalu nakloní, takže má Tyler čas se připravit na jeho přítomnost. "Myslím si, že by jsi s nimi měl mluvit. Moc jim na tobě záleží."

"Nezáleží." věděl, že zní jako dítě, jako aroma pomerančové kůry, ale je mu to jedno.

"Záleží, Tylere.  A byli tak... tak rozrušení když se dozvěděli co se ti stalo."

"Nikdy mi nevěřili."

"Tylere, nikdy nebylo lehké tě pochopit," řekne doktor jemně. "upřímně, stále to není lehké."

"Vypadáte, že vám to jde."

"Už tě znám dlouho."

"Moji rodiče taky."

"Doopravdy?"

Tyler byl na chvíli potichu. "Ne." zastavil se. "Vůbec mě neznají."

"Přemýšlel jsi někdy, že by jsi se s rodiči usmířil?" zeptá se doktor.

Tyler se zamračí. "Oni by se měli snažit usmířit se mnou."

"Snaží se Tylere, opravdu." řekne doktor. "Hádám, že jsi si nevšiml, ale snaží se ti to vynahradit."

"Dělají toho fakt hodně no." zamumlá Tyler.

Doktor Paulson ignoruje ten komentář. "Říkají, že se snaží tě vzít ven a zahrnout do rodinných aktivit."

"Nesnáším davy." řekne doktorovi. "Nesnáším stolní hry. Nesnáším televizi."

"Neví co máš rád, ale jsem si jistý, že by rádi dělali cokoliv s tebou."

"Já.." Tyler se odmlčí. "Není tu nic, co bych rád dělal."

Doktor je na chvíli zticha. "Máš rád Joshe."

Tyler zamrká. "Co?" doktor Paulson nikdy předtím dobrovolně nenadhodil téma 'Josh'.

"Neříkám, že je Josh skutečný." dodá doktor rychle. "Ale možná by jsi mohl o něm někomu z rodiny říct."

"A jaký význam by to mělo? Kromě uspokojování mých výmyslů?"

"Pomůže se ti to otevřít," řekne doktor ignoruje jeho sarkazmus. "je jednodušší ti porozumět, když mluvíš o něčem, z čeho jsi nadšený."

Tyler zapřemýšlí. "Musíte říct mým rodičům, že je v pořádku, když jim budu povídat o Joshovi."

Doktor si povzdechne. "Nechtěl to tak, když jsem jim řekl o Joshovi, Tylere. Omlouvám se."

Tyler pokrčí rameny. "To je jedno."

Doktor Paulson pomalu přikývne, zapisujíc si něco do jeho notýsku. "Promluvím s nimi."