Stay in Place (Sing a Chorus) || Czech translation

8.

"Tylere, tvůj psychiatr a já ti chceme nasadit nový druh prášků." řekne doktor Paulson, když se Tyler usazuje na židli.

"Co?" zeptá se Tyler až si vybere fialové lízátko. "Nepamatujete si jak to dopadlo minule?"

"Ne antipsychotika," řekne doktor. "To byla chyba, já vím." povzdechne si a projede si vlasy rukou. "To byla chyba."

"Jaký druh teda?" zeptá se Tyler rozbalujíc si jeho lízátko.

"Lorazepam," odmlčí se doktor. "Ativan."

Tyler se zamračí. "Neléčí to úzkost?" Jsem úzkostlivý? Zeptá se sám sebe.

"Léčí to taky nespavost." řekne doktor. "Na rovinu Tylere, začínáš vypadat jako kostlivec. Potřebuješ se někdy dobře vyspat."

Tyler pokrčí rameny. "Myslím, že jsem v pohodě."

Doktor si povzdechne. "Tvoje matka mi řekla, že tě slyší povídat si sám se sebou ve tři hodiny ráno. Každou noc."

Tyler otevře pusu, aby řekl, že to není on s kým si povídá. Ale rozhodne se to radši neříkat.

"Jsem v pohodě."

"Tylere, nemyslím si, že máš dostatek spánku." začne jemně doktor. "Vypadáš pořád vyčerpaný."

"Je mi fajn."

"Tylere, spánek je něco, co by pro tebe bylo nejlepší."

Tyler ho propaluje pohledem "A proč se staráte co je pro mě nejlepší?" neohroženě se k doktorovi nakloní. "Nemyslím si, že vám na tom záleží." řekne, dávajíc ruku schválně na jeho tvář.

"Tylere," odmlčí se. "je mi to vážně moc moc líto."

Tyler protočí oči, naklánějíc se zpět. "No a co."

Doktor si povzdychne a protře oči. "Pro to není omluva," řekne. "ale Tylere toto je opravdu pro tvoje dobro." Vytáhne další list papíru a něco na něj napíše. "Promluvím si o tom s rodiči a až budu mít jejich svolení, začneme ti dávat Ativan. Dobře Tylere?"

"No a co." řekne Tyler znovu.

Doktor znovu povzdychne. "No. Teď Tylere, jsem si myslel-"

"Nechte toho." řekne Tyler podrážděně.

"Nechat čeho?"

"Přestaňte dávat moje jméno do každé věty, která je mířená na mě. Znám svoje jméno, jo?"

"Síla zvyku Ty-, síla zvyku"

Tyler se suše uchechtne. "Nenávidím svoje jméno."

"A proč tomu tak je?" zeptá se doktor, zapisujíc si něco do svého notýsku.

"Je to jen připomínka."

Doktor se zastaví. "Připomínka čeho?"

"Je to jen další připomínka toho, že nikdo není doopravdy jedinečný." poví Tyler. "Nikdo není doopravdy speciální."

Doktor položí svůj zápisník na stůl, vypadajíc zaujatě. "Mohl by jsi to rozvést?" požádá.

"Rozhodně," Tyler začne. "Víte, tam venku je někdo kdo se jmenuje Tyler Joseph. Možná né teď, ale bude. Možná je i bude, podle toho jak dlouho budu žít." pozastaví se. "A pokud tu je opravdu nekonečno vesmíru, je tu nekonečně mnoho lidí s jménem Tyler Joseph, říkajíc přesně to, co říkám, myslíc přesně to, co jsi myslím. Ano, je tu nekonečně mnoho světů, kde je Tyler Joseph instalatér, který ve svém volném čase luští křížovky a nikdy nevzal v úvahu jiné vesmíry, ale to by znamenalo, že je tu taky nekonečně mnoho světů, které jsou přesná replika tohoto. A pokud je to pravda, není žádný důvod se cítit speciální." Tyler zamyslí. "Ovšem, že můžete tvrdit, že tady nemusí být nic jako paralérní vesmíry, ale i tak, tu vždy bude někdo s tvým jménem, ať už v minulosti, přítomnosti nebo v budoucnosti. A četl jsem, že každý má svého dvojníka, i když tito dvojníci nemusí žít zároveň." Tyler si povzdychne. "Jakou pointu má být jedinečný?"

Doktor na něj zírá. "... a to je důvod, proč nenávidíš své jméno?"

Tyler se trochu zasměje. "Jo, delší verze."

"To je rozhodně zajímavé." řekne doktor. "Rozhodně o tom víc a déle popřemýšlím později."

"Skvělé." řekne upřímně Tyler. "Myslím, že by o tom měl každý aspoň sem tam přemýšlet. Jídlo pro mysl, víte?"