Stay in Place (Sing a Chorus) || Czech translation

16.

Tyler se vzbudí v jeho pokoji. Jeho máma spala na židli vedle jeho postele, držíc jeho ruku v skoro bolestivém úchopu.

Podívá se z okna na zapadající slunce a přimhouří oči.

"Pamatuj si mě." zašeptá.

Jeho máma sebou pohne, její oči se mrkavě otevřou.

"Ahoj zlato." zamumlá.

"Čau." odpoví, stále sedívaje z okna.

"Jak se cítíš?" zeptá se.

"Vyčerpaný." řekne. "Mohl bych, ah, dostat sklenici vody?

"Jistě." zastaví se. "Budu hned zpět. Nehýbej se, dobře?"

"Dobře." stále sleduje slunce.

"Hej. Podívej se na mě."

Zdráhavě odtrhne pohled od západu slunce.

"Nikam nechoď."

"Dobře." zopakuje. Předtím, než odejde ho obejme.

Jakmile zavře dveře, Tyler otevře okno a vyleze, vždy to tak dělal Josh. Běží do lesa. Kůže je najednou moc těsná pro jeho tělo.

Špinavý. Špinavý, špinavý, špinavý. Špinavý způsobem, který cítí uvnitř, tam kde to nemůže vydrhnout mýdlem.

Jeho chodidla jsou namočené modro-černou vodou. Vzhlédne a uvidí, jak se všechno zbarvuje na modro-černou. Chce zavolat Joshe, aby mu řekl, že už mu to došlo, už rozumí, ale Josh je pryč, už nikdy se nevrátí a Tyler si myslí, že mu explodují plíce.

"Omlouvám se!" zakřičí. "Už mi došlo! Slibuju!"

Ale vše se stává modřejším, vše se stává černějším. Tyler cítí chlad ve svých kostech. Prosakuje skrz jeho oči, drží víčka u sebe jak jen může, ale stále prosakuje. Chvěje se, třese se a je tak, tak špinavý.

Tyler si začne uvědomovat, že žádá, aby se Josh vrátil zpět, zpět k němu, ale Josh se nikdy nevrátí, on totiž není skutečný. A Tyler je jen šílený idiot, ponechaný s jeho zkurvenou myslí. Je tak, tak, tak špinavý a nikdy ho nikdo nebude milovat.

"Prosím!" zakřičí hrubě, jako by slova byla vyrvána za jeho hrdla. "Oh, prosím!"

Slova se ozývají po lese, odrážejí se od stromu na strom. Tyler cítí jak se ty slova do něj boří, vrství se na jeho kosti, vybrují jimi "prosímprosímprosím."

"Kde jsi?" zakřičí. "Potřebuju tě! Já tě kurva potřebuju, prosím!"

Jeho ruce jsou na jeho hlavě, tahají jeho vlasy, drápou jeho kůži. Jeho nehty se prodírají skrz jemnou pokožku jeho tváří. Myslí si, že bolest je ta nejvíc skutečná věc, kterou kdy cítil. Zoufale škrábe jeho tvář, jeho krk, jeho ramena. Bolí to, kurva to bolí a vzlyká, ale směje se, protože není to prostě ta nejlepší věc vůbec?

"Jsem skutečný!" křičí. "Jsem kurva skutečný! Proč nejsi ty?!" zhroutí se na studenou, studenou zem. "Proč nejsi skutečný ty?!" zaječí. "Proč- nejsi- skutečný- ty?!" bouchne hlavou o zem mezi každým slovem.

Tyler zničehonic ztichne, když si uvědomí, že je před jejich domkem. Zavře oči a vybaví si všechny vzpomínky. Polibky, doteky, zpívání ukolébavek, nikdy se to nestalo.

Nikdy to nebylo skutečné.

S přidušeným bolestným pláčem se zvedne a vyleze po žebříku.

Je tma, ticho. Vzduch je těžký, Tyler nemluví. Sleduje, jak slzy padají do slova V-Y-D-Ě-Š-E-N-Ý vyrytého v dřevěné podlaze.

Joshův zapalovač leží u Tylerovy boty. Pomalu ho zvedne a rozsvítí. Plamen svítí ve tmě, Tyler ho přitiskne ke zdi.

Drží ho tam, sleduje pomalu černající dřevo. Chvíli se nic neděje, ale najednou dřevo vzplane. Zhasne zapalovač a pozoruje zvětšující se plamen, jak se šplhá na střechu.

Tyler si lehne na záda. Plamen se pomalu zmocňuje střechy, domek se plní kouřem.

Něco vevnitř ho tlačí, vyžaduje, aby okamžitě odešel než se udusí nebo shoří. Ignoruje to. Už mu na tom nezáleží.

Tyler usne, když kolem něj vše hoří.

Je mu to jedno.

"Jak se cítíš?"

V-Y-D-Ě-Š-E-N-Ý