Vzpomínáš na náš první rozhovor?
Tvůj otec tě vyhodil z restaurace a já si nemohl pomoct, a tak jsem šel za tebou.
„Ehm... Dobrý den,“ zašeptal si nesměle, když jsem se na tebe usmál.
„Ahoj. Jsem Karel. Karel Kovář.“ Natáhl jsem před sebe ruku a tys ji stiskl. Ruka se ti trochu třásla. Nic si neříkal.
„A ty jsi?“ zeptal jsem se po chvíli tvého mlčení
„Omlouvám se. Jmenuju se Martin. Martin Carev.“ Tak jsem poprvé slyšel tvoje jméno.
