Vzpomínáš na naše úplně první setkání?
Já ano. Nikdy bych nemohl zapomenout. Stále tě vidím, jak sedíš na té lavičce, hlavu složenou v dlaních a třesoucí se ramena.
Zarazil jsem se a sledoval tě. Pak jsem zakroutil hlavou a chtěl jsem odejít. Ale tys zvedl hlavu a já se podíval do tvých dokonalých očí. Dokonalých očí plných slz.
Vypadal si tak sám, opuštěný a sklíčený. Ale já tě nechal být a odešel jsem.
