Vzpomínáš na naše první rozloučení?
Zní to možná divně, ale já ano. Rozloučili jsme, jak příhodně, u lavičky, kde jsem tě poprvé měsíc předtím viděl.
Rozpačitě ses usmál a zamával mi na rozloučenou. Úsměv i zamávaní jsem ti oplatil. Pak jsem se vydal ke svému bytu.
Najednou mě popadlo nálehavé nutkání otočit se a podívat se, kudy jdeš. Ale váhal jsem. Nechtěl jsem tě špehovat. Bylo mi to trapné. Tak jsem se rozhodl.
