Vzpomínáš na moje první selhání?
Tys zůstal v parku. A já... Já jsem tě nechal tam mrznout v -10°C. Celou dobu, než jsem se otočil, jsme se pozorovali.
Odešel jsem. Celou dobu jsem přemýšlel, jestli se mám vrátit a přemluvit tě. Pak jsem si řekl, že možná už půjdeš domů a nechtělo se ti k úplně cizímu klukovi.
Prostě jsem hledal omluvy pro svou blbost. Ale už tehdy jsem věděl, že žádná omluva není.
