Vzpomínáš si, jak sis ze mě poprvé vystřelil?
Byl si tam docela dlouho. Znervózňovalo mě to. Pak si přišel. Sám. A s tím kamenným výrazem na tváři.
„Tak co?" zeptal jsem se nervózně.
„No. Tohle bych rozhodně nečekal." Díval ses na podlahu a nezvedl si pohled ke mně.
„Jak to dopadlo? Martine! Sakra, mluv už!" Bál jsem se, že to opravdu nevzali a já tě dál budu vídat sporadicky.
„Zdá se, že, podle všeho, mě budete muset zaučit, kolego."
