Vzpomínáš na můj první slib?
„Pozdravuj ode mě Lenku. Někdy můžete přijít společně.“ Byl jsem u tebe na pokoji. Jaoo obvykle. Chodil jsem tam jako uklízeč i jako návštěva. Nechtěl jsem, abys tam byl sám.
„Jasně. Slibuju, že jí to řeknu hned, jak ji potkám.“ Ale lhal jsem. Nikdy jsem jí o tom nehodlal říct. A ani jsem to neudělal.
Nenáviděl jsem, když si říkal její jméno. Hlavně ldyž si místo toho mohl říkat to moje.
