Vzpomínáš na první delší větu, cos mi řekl?
Já si ji opakuju vždy, když jsem smutný. Poslední dobou je to často.
„Chtěl... Chtěl bych se zeptat... Budeš můj kamarád?“ Byl si tak roztomile nervózní. Koukal jsem na tebe jako na obraz svatý.
V krku mi vyschlo a já nevěděl, co mám dělat. Ty si zklamaně sklonil hlavu a já viděl, jak ti po tváři stéká slza. Brečel si. Brečel si kvůli mně. A já se za to nenáviděl.
