Vzpomínáš na náš první oběd?
Vzal jsem tě do své druhé nejoblíbenější restaurace. Roztomile si krčil obočí nad jídelním lístkem. Pamatuju si, co sis chtěl objednat a že to bylo asi za čtyřicet korun, protože si chtěl dětskou porci.
Ale to bych nebyl já, kdybych ti neobjednal něco jiného. Koukal si na to jako na zázrak. Nechtěl jsem si to přiznat, ale chtěl jsem ten pohled vídat každý den.
A vlastně pořád chci.