Najdu si tě

2

„Hej, hej, hej! Tak o co tu sakra jde? Ukaž se!"

Člověk, který mě vytáhl ven z postele, toho pořád nenechával a házel po mně papírky. Všechny jsem je po jednom otevírala a nic v nich nebylo. Házení papírků bylo iritující. Nemám ani páru o tom, kdo by to mohl být. Nehledě na to, že jsem dnes měla zůstat alespoň tři dny doma po tom, co se mi ve škole stalo. Dotyčný se většinou trefil přesně mezi oči nebo na čelo.
„Ale noták. Tak já půjdu domů, když ani nepromluvíš!" vyhrožovala jsem.
Však stejně mi to nedalo a já tam zůstala stát jako tyčící se věž. Nikdo neodpovídal. Vzdala jsem to a odešla, jako kdybych byla bez citů. Však doopravdy mě moje svědomí tížilo velkým způsobem a já věděla, že by mi neublížilo, kdybych tam zůstala. Vždyť ho chci najít... A tak chladnokrevně tuto šanci propásnu.

Pomalu se za mnou zavíraly těžké, plastové dveře paneláku. Kráčela jsem čelem k výtahu. Však i přes moji neschopnost cítění jsem věděla, že mi něco zavadilo o vlasy. Další papírek, zase prázdný.
„Proč? Proč to děláš? Proč se zabýváš mnou? Proč sis nenašel nějakou lepší holku, která za něco stojí?" povzdechla jsem si.

Sleduje mě na každém kroku, hází prázdné papírky po zoufalých lidech, jako jsem já... Proč jimi vůbec plýtvá? Může si je nechat na vzkazy, které budou samozřejmě pro mě. Stejně nechápu, proč plýtvá svůj čas se mnou. S tou špatnou holkou, jak říkají. V tu chvíli mi v kapse zavibroval mobil. Ohlásil mi novou SMS zprávu.

+420 886 245 359
Protože mě potřebuješ.Jsi jiná, než ostatní. Jsi ta, která potřebuje podporu.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se okolo sebe. Někde tu je.
„Proč bych ji potřebovala? Prožila jsem toho tolik, že mě už nic nepřekvapí," odsekla jsem.

Doopravdy jsem však věděla, že každá podpora navíc mi v něčem pomůže. Moje jediná podpora jsou, byli a budou rodiče, ale to on ví. Nebo snad ne?

+420 886 245 359
Stejně ti tu podporu budu poskytovat. Ať už chceš nebo ne.

„Dobře, budu to respektovat, ale pod podmínkou. Buď se mu ukážeš a nepromluvíš, nebo promluvíš, ale neukážeš se."

+420 886 245 359
Dobře, tak to mě radši vůbec nerespektuj. Dej si čas. Hraj se mnou na schovku.

Přemýšlela jsem, co říct. Co říct na to, co mi napsal. Někde tu je a já ho cítím, však nějaká blbá hra na schovávanou se mi hrát nechce. Nejradši bych ho odhalila hned teď. Nejradši bych věděla, co je ten člověk vůbec zač, kdo to je a jak vypadá.

„Dobře, budu s tebou hrát na schovávanou. Budu hrát tak dlouho, dokud nezjistím, kdo je můj tajný ctitel. A nenechám si to rozmluvit! Ať mě to stojí cokoliv, najdu tě, i kdyby to bylo kdykoliv a kdekoliv."

+420 886 245 359
Takhle se mi líbíš! Možná ti dám odměnu. :)

V tu chvíli se za mnou ozvalo zapískání. Za zvukem jsem se otočila, však nikdo tam nebyl.
„Hej! Neodcházej, prosím..." rozběhla jsem se vstříc celému paneláku. Ale... není ještě brzo na to, abych ho našla? Je, je moc brzo na to, abych ho odhalila, ukázala ho celému světu. Je moc brzo na to, abych vůbec věděla, jak zní jeho hlas, jak vypadá jeho tvář a kdo to vůbec je.
„Je moc brzo, nechci tě odhalit. Nemám na to. Najdu si tě..."