Najdu si tě

12

Všechna únava ze mě rázem odpadla.
On mi napsal!
Opatrně jsem papír vzala do rukou za rožek. Byl pokrytý růžovou barvou. Napadaly mě všechny věci, co by tam mohly být, od celého růžového dopisu po růžová srdíčka, ale ani jedno nebylo správné.
Házením ze strany na stranu se papír rozbalil a vykouknul na mě růžovou temperou potřený papír, na kterém byl můj portrét. Bylo to nádherné a Lorry kulila oči.
„Nejen, že je to skvělý stalker, ale je to i úžasnej malíř,"
„Taky mě to děsí." odvětila jsem a ukončila konverzaci.

Nastal večer a já se nenápadně koukla na hodiny.
Už jen třináct hodin. Třináct!
„Tak jo, Lorry, musíme sepsat pro a proti." rozkázala jsem a hned šla hledat papír.
„Jaký pro a proti?"
„U Chrise!"
„Jo, už chápu... Tak prvně začni tím špatným, ať o má hoch za sebou."
„Je vtíravej," zamyslela jsem se.
„A dál?"
„Dál je strašně vysokej, má velký ego a moc si věří."
Lorry sepsala vše na papír a ani jedno slovo neuniklo.
„Líbí se mi, že se ke mně chová hezky, je ke mně upřímný a hodný. Má mě rád a dál už nevím,"
„Hm... Máme víc plusů, ale teď je otázka, jestli se s ním chceš kamarádit."
Chci nebo nechci?
Chris byl první člověk, který mi pozvedl popularitu, díky kterému jsem si našla kamarády a rozpovídala se. Šikana na plné čáře ustala jen díky Chrisově popularitě a chránění. Byl první kluk, se kterým jsem šla do kavárny. Stojí mi za to? Stojí. Protože ho mám ráda a nehodlám se ho vzdát. A vím, že kdybych odpověděla „Ne!", tak by se mi znovu zkazil život.

„Ano, chci." odpověděla jsem jednoznačně.

I když jsem měla hlavu plnou Chrise, hlavou mi opět prolítla tři slova.

Najdu si tě.