Najdu si tě

9

„Já nevím, jestli se dá toto brát jako milostný dopis... Ale budiž. Slyšel jsem, jak jsi vyslovila před Lorry to, že mě miluješ. Chci, abys věděla, že já tebe miluju stejně tak jak ty mě. A taky chci, abys věděla, že jednoho dne se dozvíš, kdo jsem. Neřeknu ti přesně, jestli mě znáš, nebo neznáš, protože to je to kouzlo v tom, že se máme rádi, Daisy. Já vím, že ty dokážeš vypátrat moji identitu, protože ty na to máš, ty seš vyjímečná od ostatních, a já jsem ten, kterého jednou ukážeš světu a řekneš: „Tak tohle je on," tady se odmlčíš, a pak vyhrkneš: „A on je ten, kterého já jsem svojí prací a čtením papírků našla.". Pozoruji tě na každém kroku, Daisy. Miluju tě."

Obálku ozdobenou srdíčky jsem schovala do šuplíku se všemi papírky a zamyslela se nad tím. Jestli mě sledoval při čtení papírku, co když čekal na chvíli, kdy si přečtu tento dopis?
Za ani ne půl minuty jsem slyšela bouchnutí okna v obýváku a zanadávání na styl ‚Sakra!' a běžela za zvukem. Lorry to probralo ze spánku a okamžitě zvedla hlavu z polštáře s vykulenýma zelenýma očima. Jen jsem se zasmála, ale na klábosení s kamarádkou nebyl čas.

Však naražení do okna přerušilo jakýkoliv zájem o mého tajného ctitele a já se chytla za hlavu s hlasitým smíchem. Uslyšela jsem dupot a Lorry přiběhla se slovy: „Co to sakra bylo za ránu?!", dokonce rozespalá, s otlačenou tváří a rozcuchanými vlasy. Jakmile si mě všimla, jak stojím u parapetu, div se nerozbrečím smíchy, chytila se za pusu a začala se hlasitě smát.

„Tak tomuhle se říká, že hledáš svýho stalkera? Dobrý jako, fakt!" vyprskla.
„Hele, byla to nehoda!"
„Tak počkej, teď seriózně- tys narazila do toho okna?"
„Jo," zaskučela jsem a chytla se za bouli, která se začínala pomalu zvětšovat. Zatímco se Lorry válela na zemi, já se zvedla ze studené podlahy a šla se podívat na nějaké známky po záhadném klukovi, jak jsme ho s Lorry pojmenovaly. Byla neděle, a tak jsem měla ještě několik hodin k tomu, abych mohla najít nějaké známky přítomnosti. V pondělí jdu zase do školy, což znamená, že... Já uvidím Chrise! Protočila jsem neznatelně očima a pomalu vyšla na balkón. Jediné, co jsem našla, byl žlutý papír, na kterém stálo:

„Když už jsem tak zbaběle utekl... Tady máš hádanku. To, co vyluštíš, je písmeno, které mám ve jméně. Neříkám, že je poslední, nebo první, ale mám ho ve jméně. Třeba začneš tušit, kdo jsem.

Každým dnes Jsem si jistější, že mě miluješ, Daisy.
Vždy jsEm tu pro tebe a celej svět se může zbláznit.

Ale To by pak nebyla láska, že, kdybych tě nechránil?
Chci, abys mě jednOho dne ukázala světu.

A taky, žE ukážeš."

Utekl jsi, ale já si i přesto pořád říkám, že tě najdu. Ty jsi můj největší dar, který jsem kdy dostala.