Najdu si tě

7

Od incidentu s Chrisem uběhlo několik dní a já se s tím pořád nevyrovnala. Vždy, když se na mě snaží mluvit, uteču s pláčem. Kdykoliv se mi chce podívat do očí, vyhnu se mu pohledem. Jak dlouho to takhle potrvá? Několik dní, měsíců? Nebuď šílená, Daisy. Nikdy nic netrvá věčně, že? Myslím, že kdybych chtěla, tak bych to i nekonečně dlouho vydržela. Ale nechci. Chci se tomu postavit čelem jako ostatní, nebýt slabá a schovávat se za své drahé polovičky, v momentálním případě je nahrazují rodiče a Lorry, která se snaží mě uklidňovat a dokopávat k tomu, abych se Chrisovi postavila čelem.
Rána z kuchyně mě vytrhla z přemýšlení a já se rychlostí vymrštila do sedu a běžela za zvukem rány.
„Proboha, Lorry! Co děláš?!"
„Chtěla jsem ti udělat radost s palačinkama, ale asi nic nebude, no," sklesle se na mě podívala. Pohled jsem nasměrovala na připálené palačinky a šlehačku, která se válela na zemi.
Zasmála jsem se a obejmula ji. Přece se na ni nebudu zlobit za maličkosti. Objetí mi okamžitě opětovala a zasmála se se mnou. Chvilkové chichotání se změnilo v obrovské výbuchy smíchu.
„Lorry-"
„O můj bože, co to je?!" ukázala na roh kuchyně.
„Je to obyčejný, malý a krásný pavouk, jestli sis nevšimla,"
„Vždyť víš, že mám arachnofobii, sundej ho pryč, nebo je rozpláclej na zemi!"
„Aby se ti jednou něco nestalo, že?" ukončila jsem tím naši nudnou konverzaci a černého pavouka vzala do rukou. Lorry vylezla s hlasitým pištěním na stůl.
„To tady vraždím nebo co?!" protočila jsem očima a vrhla po ní naštvaný pohled. Vyhodila jsem pavouka na chodbu, však ať leze do cizích bytů, v tom mém nemá co dělat.
„Lorry? Něco mi přistálo ve vlasech," hodila po mně zmačkaný papírek. Rozzářily se mi oči.
„Lorry, to není ledajaký papírek," mrkla jsem na ni.
„A co to teda je?"
„Bylo by to na dlouhé vyprávění..."
„Tys mi o něčem neřekla?!" vypískla dotčeně.
„Lorry!"