Najdu si tě

Úvod

Procházela se po ulicích města. Bylo už dávno po dvanácté večer a ona nemohla usnout, v uších měla nasazená sluchátka a ladnými pohyby chodila úzkou ulicí k jejímu bytu. Šlapala po mokré cestě s kočičími hlavami a její nízké podpatky hlučně klapaly.
Pozoroval jsem, jak se sem tam otáčí po okolí, ale v černé tmě mě na střeše malého domku neviděla.

Šlápla na můj deník. Hodil jsem ho tam asi před třemi minutami úmyslně a bylo vidět, že se jí ten deník zrovna otevírat nechce.

Zvědavost je ale očividně na prvním místě a tak neváhala a deník otevřela. V nejistotě se podívala okolo sebe a já ji jen s úžasem pozoroval ze střechy. Něco mě k ní ty roky, co ji sleduji, táhne. Neví o tom, ale já o ní vím všechno. Od začátku do konce. Viděl jsem, jak očima těká po řádcích naškrabaného textu.

Bylo vidět, že ji to děsí. Do deníku jsem napsal vše, co o ní vím. O sobě ale ani slůvko.
Po chvíli čtení zvedla pomalu od deníku hlavu a potichu špitla: „Najdu si tě."