Najdu si tě

8

„Tys mi o něčem neřekla?" vypískla dotčeně Lorry krátce potom, co jsem jí vylíčila události se stalkerem.
„No... Já na tohle omylem zapomněla..."
„Daisy!"
Následně po mně Lorry skočila, čímž zajistila pád na tvrdou zem.
„Já tě tě tak přerazím!" chytila jsem záchvat smíchu. Lorry ho měla chvíli po mně. Úplně jsem zapomněla na ten zmačkaný papír... Tentokrát nebyl obyčejně bílý, ale modrý. Zajímalo by mě, jak sem ten papírek přiletěl, když jsem měla všude zavřeno. Čím víc jsem na tím začínala přemýšlet, tím víc jsem se přestávala smát a koukala na jedno místo. Ani Lorry, která mi mávala před obličejem rukou, jsem nedokázala vnímat.
„Daisy? Daisy! Daisy?!" křičela na mě.
„Ano? Poslouhcám!"
„Byla jsi úplně nepřítomná... Nad čím přemýšlíš?"
„Nad tím papírem, pořád jsem ho nerozbalila," protočila jsem očima.
„Tak do toho!"
Pomačkanou věc jsme zvedli ze země a opatrně ji rozbalovali. Očima jsem těkala po řádcích. Nějaké slovo mi dělalo problém ho rozluštit, ale od toho jsem měla moji nejlepší kamarádku.

„Miluju tě a nikdy tě nepřestanu milovat. I kdyby mě to mělo stát život, najdu si tě, uvidím, kdo jsi... Já si tě najdu, ať jsi kdokoliv, rozumíš?"
Po tváři mi stekla malá slzička. Štěstí.