Najdu si tě

11

Zaklepala jsem na dveře bytu, nadechla se a vydechla.
„Ahoj!" slyšela jsem překvapený vzdych.
„Lorry... já nutně potřebuju pomoct,"
„S čím?" zeptala se, jak kdyby patřila mezi nejlepší detektivy na světě.
„Mám větší problém s-"
„Nech mě hádat, máš problém s Chrisem..."
Zjistila to. Poznala to na mě. Nepěkným výrazem jsem se otočila na hodiny. 22 hodin. Problesklo mi myslí a já tyto myšlenky okamžitě zahnala. Nechci na to myslet. Ne teď, když bych se radši měla rozhodovat a přemýšlet, proč mi trvala cesta domů hodinu a půl, když jsem doma vždy zhruba za tři čtvrtě hodiny.
Svůj nepěkný pohled jsem přetočila na Lorry a ta pochopila, že měla pravdu.
„Tak co se mezi váma zase stalo? Proč to ten idiot tak hrotí?"
„Lorry, toho idiota sis mohla odpustit... A jestli to chceš vědět, tak poslouchej," protočila jsem očima. Nadechla jsem se, že začnu vyprávět, ale moje milovaná Lorry mi do toho opět skočila.
„Tak mluv, ne? Chci to vědět!" sykla, když jsem jí přetočila ruku za zády.
„Prostě mě zase začal jako malý dítě přemlouvat, jestli můžeme být kámoši, až jsem se naštvala a přetáhla ho kabelkou, on se naštval, já se bála, že to vyslepičí, tak jsem si sama dala čtyři a dvacet hodin na rozmyšlenou," pustila jsem ruku, kterou měla Lorry přetočenou za zády a ozvalo se úlevné vydechnutí.
„Ty sis je dala sama?!" vykřikla, až jsem vyskočila na nohy.
„Jo, dala," dala jsem ruce pomalu před sebe, obranné gesto bylo důležité, i když nechápu proč, když moje nejlepší kamarádka nezabije ani pavouka.
„Tak jo, to by stačilo. Já si na toho debila vezmu paličku!"
„Jakýho debila? Lorry, tohle je můj byt, tady sprostě nemluv!"
Odpovědí mi bylo její protočení očí.

Celou situaci jsme hodily za hlavu a šly se dívat na televizi.
„Nic tam nedávají!" práskla jsem s ovladačem na stůl.
„Ale tady něco je," usmála se a vytáhla maličký zmačkaný papír.