Pohádka o krásce a skřetovi

4. Ráno

  Když Legolas procitl, nebe na východě už bylo zbarveno do ruda ranními červánky. Mohutné Marghulovo tělo, jehož sálavé teplo cítil celý předchozí večer a ještě i po většinu noci za svými zády, bylo to tam. Místo toho k jeho citlivým uším doléhalo tiché šustění trávy a suchého listí a občas i praskání drobných větévek, které se skřetovi tu a tam, když si nedal dost dobrý pozor, připletly pod nohy. Další věc, která zneklidněnému Legolasovi jen potvrdila pocit sebejistoty, který v jeho únosci očividně narůstal čím dál, tím více. Elf si byl téměř jistý, že ještě před pár dny by si byl Marghul takovou neopatrnost nedovolil.
Zvídavě se, jak jen mu to jeho spoutaná zápěstí umožňovala, nadzdvihl a pokusil se otočit, aby viděl, co skřet za jeho zády kutí, některý z jeho pohybů byl ale zjevně příliš prudký, rychlý nebo jinak nesprávný, protože způsobil, že rána v jeho noze se z čista jasna ozvala. Celým jeho tělem náhle projela nečekaně ostrá intenzivní bolest. S hlasitým zasténáním, které v sobě nedokázal zadržet se zvrátil nazad a přepadl zpět na houni. Marghul, který mezi tím čerstvými drny a spadaným listím pečlivě přikrýval jakékoliv viditelné pozůstatky po včerejším ohništi, zvedl hlavu a vzápětí na to se s ustaraným výrazem spěšně navrátil k jejich společnému nocležišti.
"Co je?"
Vyštěkl na elfa až překvapivě popuzeným tónem. Ten jenom nasměroval své paže tak, aby ukazovaly k jeho poraněné noze. Skřet však, jakoby ani nepotřeboval Legolasovo ubezpečení, začal bez váhání rovnou rozmotávat obvazy halící ránu na jeho stehně. Elf mezi tím jen tiše a nehybně ležel na houni a zprudka oddechoval.
"A, sakra!"
Ozvalo se najednou nad ním.
"Co... co se děje?"
Vykoktal poděšeně.
"Ále...!"
Zavrčel mu Marghul v odpověď.
"Začíná se to podebírat."
A jemně zatlačil bříšky prstů na zarudlé okraje díry zející v Legolasově stehně. Elf pouze přidušeně zasykal.
"Tohle nevypadá dobře!"
Pokračoval skřet a čelo se mu při to starostlivě zkrabatilo.
"Jestli to takhle pude dál, budeme to muset vypálit. A to bys zhebnul bolestí, elfíku."
Ušklíbl se pohrdlivě.
"Jo, kdybych měl sebou aspoň flašku špiritusu. Nebo aspoň pár kapek! To bys koukal!"
Usmál se zasněně.
"Ale takhle?"
Máchl otráveně rukou.
"Až dorazíme k nějaký opravdu čistý vodě, zkusíme to pořádně vymejt. Nejsem sice léčitel, ale eště znám pár triků. A tohle je třeba taky pořádně vyprat."
Pokýval hlavou směrem k použitým obvazům celým potřísněným krví, špínou a prachem, zatímco Legolasovu nohu ovazoval čerstvou cupaninou.
"Jestli nebudeš schopnej chodit, tak jsi mi na nic, fešáku. Beztak mě už teď zdržuješ."
Dodal nakvašeně a vycenil při tom zuby v čemsi, co snad mělo být útrpným pousmáním.
"Tak mě tu nech, když jsem tak zbytečný."
Hlesl Legolas, aniž by se namáhal zvednout hlavu.
"Dobrej pokus, princátko!"
Odfrknul si Marghul pohrdlivě.
"Jak dlouho si myslíš, že bys tu v tomhle stavu přežil?"
Tázavě na něj pohlédl.
"Dávám ti tak den a noc. Nejvejš!"
Tohle princ musel ponechat bez odpovědi. Byl si totiž až bolestně vědom, že v tomhle má ta bestie pravdu. V kraji zamořeném vrrrky, pavouky a spoustou jiných nepřátelských vojáků by se z něj mohla stát až bolestně snadná kořist. Bez Marghulovy ochrany se zatím skutečně neobejde.