Tropická bouře 2 - Nový začátek ✔

1.

V dětství má být vše hezké, proto se Heili snažila ze všech sil, aby David s Hope prožívaly každý svůj den s úsměvem. A ne jen ona ale i babička s dědou. Ti dva byli pro tuhle roli stvoření. Děti je milovaly a byly nadšený, když u nich mohly spát. Za pár měsíců jim bude pět let. Neskutečné jak ten čas letí. A něco na tom bude, jelikož už tolik netruchlí. Často na Delona vzpomíná, někdy si i popláče, ale srdíčko už tolik nebolí. Velkou zásluhu na tom má  Zach. Od jejích prvního setkání se scházejí pravidelně. Rozumí si spolu, rozesmívá ji, dal jí něco, co potřebovala. Zaplnil její prázdnotu. Avšak jednu věc mu ještě neřekla a ani to neměla v plánu. Jak by na ni koukal? Určitě by si myslel, že je blázen, nebo by utekl. Vlastně ne, dnes jde k němu domů, takže by ji vykopal.
Zrovna se upravovala u zrcadla, když se ozvala melodie od Skypu.

„Ahój,“ na obrazovce se objevily dvě známé tváře. Paulina a Anna.

„Nazdárek, lásky moje. Voláte právě včas. Které náušnice si mám vzít. Tyhle fialové slzy nebo obyč kruhy?“ na každé ucho nasadila jednu.

„Slzy,“ řekly naráz.
Poslechla je a nasadila.

„Máš rande s Dortíkem?“ zeptala se An. Holky mu neřekly jinak než Dortík. Proč? Protože byl k sežrání.

„Hm, toho chlapa bych si uměla představit na zlatým podnosu,“ rozplývala se Paulina se zavřenýma očima.

„Vy dvě mě rozptyluje,“ pokrčila nos a dala si pramen vyžehlených vlasů za ucho.

„Už na to skočíte?“ vyjela An a přiblížila se k monitoru tak moc, že Heili odstoupila dozadu, protože měla pocit, že proleze obrazovkou jako to dělala Samara v Kruhu.

„No už by bylo načase. Jak dlouho se scházíte?“ zeptala se Paulina zatáhla An zas zpět.

„Už jo nějaký patek bude,“ pokrčila rameny.

„Nemůžu uvěřit, že jste se ani nepolíbili,“ kroutila hlavou.

„Už jsem vám to říkala. Po Davidovi to prostě nějak nešlo, ale teď cítím, že je to za mnou,“ zadívala se zasněně jinam. Líce jí trochu zčervenaly a rty vytvořily krásný úsměv.

„Dneska se zem zatřese tak moc, že to tu ucítíme i my,“ vyjelo z An. Hned na to se všechny tři začaly smát jak praštěné. Bylo až děsivé, jak si byly, i přes tu vzdálenost, blízké.

„Týjo, takovou dobu bez sexu, jak jsi to mohla vydržet, když máš vedle sebe takového samce? Přiznej se, že ty sis pořídila gumové kamaráda?“ vyzvídala An.

„Tak jo, holky, tady to stopu, musím jít,“ sklonila se k monitoru, najela na červené kolečko a vypnula videohovor. Usmála se a vyrazila vstříc dnešní noci.
Po celou cestu přemýšlela nad tím jaké to bude. Pravda byla taková, že chemie mezi ní a Zachem fungovala. Jiskření tam také bylo a vzájemná přitažlivost jak by smet. Tak na co ještě čekali? Dneska se to změní. Půst už byl moc dlouhý.

Zach bydlel jen kousek od ní, takže zanechala přemýšlení a věnovala se danému okamžiku. Zamával jí z okna a šel naproti ke dveřím.

„Ahoj,“ s úsměvem ji vítal. Políbil ji na tvář a odstoupil, aby mohla projít.

„Pane Bože, taky to smrdí,“ ovála si před obličejem a usmála se. „Cos dělal?“ vykulila oči.

„Spálil jsem naší večeři,“ sklopil zrak, přičemž si projel prsty vlasy a stáhl je dozadu. „Už nám vezou čínu.“

„Říkal jsi, že vařit umíš.“

„Lhal jsem,“ poškrábal se na hlavě.
Všimla si, jak na ni kouká a v tu chvíli poznala, že i on chtěl dnes něco jiného než jíst. Několik vteřin si vzájemně koukali do očí pohledem plného chtíče. Už chtěla udělat několik svůdných kroků k němu, ale při pokusu o první, zazvonila donáška, takže nohu zas neomaleně vrátila k druhé.

„Dobrý večer, pane.“

„I Vám.“
Než to Dortík vyřídil, přemýšlela, jak se dostat k hlavnímu aktu, aby z toho nebylo fópa. Přešla k pohovce a posadila se na ni. Rozhlédla se po jeho bytě a i když tu byla už několikrát, vždy ji uchvátí jeho fotografie.
Zach se živil jako fotograf. Jeho hlavní náplní práce bylo fotit celebrity, takže nebylo žádnou záhadou, že věděl na každou hvězdu něco. U většiny si to myslela, ale některé ji překvapili. Jeho největší oblibou však bylo focení měst a krajin po živelné katastrofě.
Heili měla jednu oblíbenou, a to byla černobílá momentka zachycující dítě v troskách domu. Na rtech mělo vděčný úsměv, protože mezi zbytky toho, co bývalo jeho domovem, našlo svého plyšového kamaráda. Když tuhle krásu viděla poprvé, rozplakala se, doteď neví, jestli to bylo štěstím nebo smutkem.

„Máš ji nejradši, viď?“ prošel kolem ni do kuchyně.

„Ano, nikdy si neodpustím se na ni podívat,“ vstala a šla za ním do kuchyně. Vyndala z linky dva talíře, zatímco on otevíral červené víno a následně ho nalil do skleniček.

„Moc to to sluší,“ shlédl ji dlouhým pohledem.

„Děkuji,“ urovnala si své černé letní šaty. Vysypala jídlo na talíře a posadila se k baru.
Sednul si vedle ni a pustil se do toho.

„Dobrou chuť, příště už uvařím, slibuji“ namotal si na tyčky nudle.

„Kdy příště?“

„Co nejdřív.“ A bylo to tu zas. To sexuální napětí, jiskření, bušení srdce až v krku a spalující žár. Pak se to stalo. Oba se na sebe vrhli jako týden hladová zvířata. Heili ho držela pevně kolem krku a on ji kolem pasu. Vysadil ji na bar a shodil z něho nádobí na zem. Rozepnul zip na šatech a stáhl dolů ramínka. Ona mu zatím sundala tričko, čímž odhalila jeho pevnou hruď.
Hltavými polibky jí zasypával krk.
Dala hlavu stranou, aby měl dostatek prostoru. Hlasitě vzdychla a objala ho nohama kolem pasu. Cítila jeho touhu. Chtěla ho a to hned!

„Chceš to dělat tady?“ odtáhl se od ní a zadýchaně se zeptal.

„Je mi to jedno,“ i její hrudník zběsile klesal a stoupal.

„Jdem do postele,“ vzal ji na sebe a v polibcích se přemísťovali do ložnice. Ale ne vždy vše vyjde tak, jak si plánujete a ani tohle nemělo vyjít.

„Počkej, můj mobil,“ přestala ho líbat a podívala se ke své kabelce, kterou nechala na pohovce.

„Ach jo,“ pomalu ji postavil na nohy.

„Promiň,“ s omluvou na rtech přešla k mobilu. Přesně jak očekávala. Babička. „Ahoj, copak? Aha, no hned jsem tam, snaž se ji uklidnit, nebo víš co, dej mi ji,“ pomalu se začala oblékat. „Ahoj zlato, prosím uklidní se, když tak pláčeš, nic ti nerozumím,“ zamávala Zachovi a pomalu odcházela z jeho domu. Šel ji vyprovodit. Naznačil, že jí zavolá, načež ona kývla a letěla k autu. Všechno to kouzlo se vytratilo, vadilo mu to, ale věděl, že je Heili matkou. Sice děti ještě neviděl, ale doufal, že se to jednou změní. Poslouchal, jak mluví s dcerou, když se náhle zastavila a ztuhla.
„Jak Tátu? Zlato, tátu jsi nemohla vidět, táta je...“ zarazila se ještě víc. Hlasitě se nadechla. Věděla, že to slyšel i Zach. Uvědomila si to. Otočila se k němu s očima plných slz. Držela se za srdce, protože měla strach. Bála se o svou malou princeznu. Ne, ona nemůže mít stejné prokletí. Je ještě maličká. Přesunula ruku že srdce na čelo. Najednou jí bylo až neobyčejné horko. Cítila ho. Delone tu byl. Jeho přítomnost byla tak silná, že jí to vysávalo všechnu energii.

„Heili jsi v pořádku?“ strachoval se a měl k tomu důvod. „Heili!“ vykřikl její jméno a utíkal k ní, když viděl, jak padá k zemi.

Zdravíčko!

Víte, co miluju na Wattpadu? To, že se z mých čtenářů stávají moji přátelé. Poznala jsem díky němu skvělé lidi. Jední z nich je i Skaal11
Tahle osoba je snad největší fanoušek Bouřky a já jí slíbila pokračování. Takže, snad se ti bude líbit a tehle příběh je celý jen pro tebe.