Tropická bouře 2 - Nový začátek ✔

2.

Zach vzal Heili do náruče a odnesl ji k sobě do ložnice. Opatrně ji položil, zkontroloval tep, aby se ujistil, že žije. Oddechl si, když ho cítil. Byla totiž mrtvolně bledá.

„Heili, hej slyšíš mě?" lehce ji poplácal po tváří.
Heili sebou zavrtěla a otevřela víčka.

„Kde to jsem?" byla dezorientovaná.

„U mě v posteli. Původně jsem to plánoval jinak, ale co. Nemůžu mít všechno," pokrčil rameny. Snažil se odlehčit situaci, ale nějak mu to nešlo. Heili se nasmála. „Jsi v pořádku?"

„Jo, já musím jít za dcerou," pomalu se zvedala do sedu, ale byla moc slabá, aby to udělala bez jeho pomoci. Natáhla k němu ruku, ale Zach ji zatlačil zpět do polštářů.

„Děláš si srandu? Nikam nejdeš a hlavně ne v tomhle stavu."

„Zachu, ale já se tě neptám. Jdu za dcerou, ať se ti to líbí nebo ne," i přes to, jak byla slabá, dokázala dát do svého přednesu dostatek vzdoru na to, aby Zach pochopil, jak moc to myslí vážně. Postavila se, ale udělala to moc rychle, takže se mu skácela přímo do náruče. Nechápala to. Ještě nikdy se jí tohle nestalo. Ano, přítomnost duchů a vize ji poslední dobou docela vyčerpávaly, ale ještě nikdy to nebylo tolik, aby nemohla stát na vlastních, nebo ztratila vědomí.

„Takhle tě za volant nepustím. Pokud trváš na tom, že musíš za dcerou, odvezu tě za ní," pohladil ji po tváří. Prsty zakotvil v jejích hlasech a přitáhl si ji k polibku. Jeho rty dodaly Heili potřebnou dávku chybějící energie a dokonce i růž do tváří. „Strašně jsi mě vyděsila," zadíval se do jejích velkých očí.

„Jen se mi zamotala hlava, vážně už jsem pořádku. Nemusíš mě doprovázet." Byl jeden důvod, proč nechtěla, aby jel s ní. Nebyla si jistá, že jsou děti připravené na to, aby jim ho představila. Chtěla to udělat, až by si byla stoprocentně jistá, že je to někdo, kdo s nimi zůstane.

„Nepůjdu dovnitř, neboj. Ale je ti jasný, že bych je rád poznal."

„To je od tebe hezký, ale..." nechala větu otevřenou, protože netušila jak pokračovat.

„Dořekneš mi to v autě. Dojdeš to?"

„Asi jo," s jeho pomocí se postavila, ale stále byla slabá. Přidržel ji kolem pasu a jednu její ruku si omotal kolem svého krku.

„Připadám si tak důležitý," dál vtipkoval. Heili se jen pousmála a kroutila hlavou.

........

„Zachu, nechci, aby sis myslel, že si s tebou jen hraju. Já jen nechci, aby si na tebe děti zvykly, a pak byly zklamaný," snažila se mu vysvětit proč ho nechce seznámit s dětmi.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Aby bylo jasno. Já tě neberu jako holku na jednu noc. Myslím to s tebou vážně, ale nechci tě do ničeho nutit. Vím, jak to dopadlo s Davidem a vím, jak tě to zasáhlo, jsem hlavně vděčný, žes mi dala šanci," gestikuloval rukama, přitom se věnoval jízdě. Heili sledovala jeho profil s dost velkým zájmem. Možná, že by ho s dětmi měla seznámit.

„Taky tě beru jinak. Je mi s tebou moc hezky. Hodně jsi mi pomohl. Tady vlevo," navigovala ho.

„Jak si přejete, má paní," věnoval jí krátký pohled. Odbočil, a pak ji pohladil po holém stehně. „Tamhle to je on?" ukázal k osamocenému domku.

„Ano." Dojeli tam. „Docela mě štve, jak to dneska dopadlo. Chtěla jsem to jinak."

„Tak to i já, ale nezlobím se. Příště už to vyjde a bude to perfektní."