ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

2.

,,Tady je čaj a udělal jsem ti ještě toasty." položil na stolek bílý hrníček s horkou tekutinou a talířek s plněnými toasty. Pak si sedl kousek ode mne.
,,Moc ti děkuji." shodila jsem ze sebe deku, posadila se a vzala si talířek. S chutí jsem se zakousla do pečiva. Až teď mi došlo, jaký jsem měla hlad. Snědla jsem všechny tři toasty se šunkou a sýrem, a pak je zapila ovocným čajem.
,,Nemáš nějaké doklady? Třeba v šortkách?" kývnul hlavou směrem k bílým šortkám, které jsem měla na sobě. Měly dvě boční kapsy, tak jsem obě prohrábla, ale v obou bylo prázdno.
,,Nic v nich není. Jak zjistím, kdo jsem? Nic si nepamatuju."
,,Zajdeme spolu na policii. Třeba někdo nahlásil tvé zmizení a tvá fotka bude v systému hledaných osob."
,,Můžeme vyrazit hned?" Chtěla jsem už vědět, kdo jsem a co se mi stalo.
,,Už je ti lépe?"
,,Hlava se mi už nemotá. Je mi už líp." Sice jsem se pořád vnitřně třásla, ale nebylo to nic strašného.
,,Jen se převléknu a můžeme vyrazit." vstal ze sedačky.
,,Můžu si zatím odskočit na toaletu?"
,,Jasně. Na chodbě po pravé straně." usmál se a vyšel z místnosti. Já ho hned následovala. On na chodbě vyběhl schody vedoucí nahoru, a já otevřela dveře od koupelny. Byla tam velká vana, sprchový kout a toaleta. Vykonala jsem potřebu a u umývadla si umyla ruce mýdlem. Všimla jsem si zrcadla. S nervozitou jsem do něj pohlédla. Dívala jsem se na neznámou dívku. Byla hodně mladá. Mohla mít tak 17 let.Měla delší hnědé a lehce zvlněné vlasy. Oči měla tmavě zelené s lehce zapadlými víčky. Rty plné a lehce načervenalé. Působila neupraveným dojmem. Jako kdyby vstala z postele a vyrazila bez menších úprav ven. Na poličce u zrcadla ležel hřeben, tak jsem ho vzala do ruky a vlasy učesala. Vlasy byly na pár místech zacuchané, takže mi trvalo než byly hezky učesané.

,,Je všechno v pořádku?" ozvalo se zaklepání na dveře.
Odložila jsem hřeben zpátky na místo a otevřela dveře.
Stál na chodbě opřený o zeď. Měl na sobě černé džíny a obyčejné bílé tričko. Obyčejné oblečení a přesto na něm působilo sexy. Pohledem jsem zapátrala k jeho tváři. Až teď mi došlo, jak byl nádherný. Věkově mohl být kolem dvaceti. Hnědé vlasy, které musely být na dotek jako bavlna, měl načesané směrem nahoru. Oči hnědé a rty plné s červeným podtónem. Obličej mírně opálený s menší jizvou na pravé straně tváře.
,,Co se ti stalo?" přejela jsem prstem po jizvě. Ucuknul a já zahanbeně ruku odtáhla.
,,Promiň." špitla jsem.
,,To nic. Můžeme vyrazit?" zeptal se a přešel k botníku. Rozhodl se, že mou otázku bude ignorovat.
,,Můžeme." přikývla jsem a on už se obouval do bílých tenisek.
Koukla jsem na svá chodidla na kterých jsem měla zelené žabky. Koukla jsem se na podrážky a zastyděla se. Byly hodně špinavé. Ležela jsem s nimi na sedačce a chodila po domě...
,,Tak, můžeme jít." oznámil a vzal si z poličky u botníku klíče. Ještě u dveří nastavil alarm a už jsem ho následovala ven z domu.

******

,,Prosím, posaďte se." mávl rukou k židlím postarší policista. Stáli jsme uprostřed menší kanceláře a na jeho pokyn jsme se posadili
,,S čím vám mohu pomoci?" zeptal se a díval se na mne.
,,Já.. Ztratila jsem zřejmě paměť. Nevím kdo jsem."
,,Takže si nepamatujete své jméno?"
Zavrtěla jsem hlavou, že ne.
,,Vy si pamatujete své jméno?" přejel pohledem na kluka, který seděl hned vedle mě.
,,Shawn Mendes." odpověděl.
Musela jsem se pousmát. Už jsem konečně znala jeho jméno.

Snad se díl líbil :) Děkuji moc za ohlasy k prvnímu dílu ♥ A budu ráda za další ohlasy i k tomuto dílu ♥