ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

12.

SHAWN

Emma zůstala se mnou přes noc. Ano, budu jí říkat Emma. Byl jsem přesvědčený, že se tak jmenuje. A navíc se mi to jméno líbí.
Chtěla si ustlat na zemi u postele, ale já jí přesvědčil, aby si lehla za mnou. Postel je sice malá, takže si musela položit hlavu na mou hruď, ale mě to vůbec nevadilo. Právě naopak.
Nechápal jsem to, znal jsem ji teprve pár dnů, a přesto mi s ní bylo tak dobře, jako kdybych jí znal několik let.
Emma spala celou noc jako nemluvně. Věděl jsem to, protože jsem skoro vůbec nespal, kvůli bolestem. Když mě sestřička nad ránem přišla zkontrolovat, tak na mě a Emmu zírala jako kdyby jsme dělali něco nemravného.
,,Proč vaše sestřenice nešla domů?" zeptala se mě a kontrolovala kapačku.
,,Sestřenice?" tázavě jsem nadzvedl obočí.
,,Říkala, že je vaše sestřenice."
,Aha. No jo. Je moje sestřenice." lhal jsem. Nějak jsem tušil, že to Emma řekla proto aby tu mohla zůstat. A já nechtěl aby odešla. Kam by taky šla? Klíče od domů mají ti násilníci.
,,Zůstala tu, protože nemá kam jít. Ti co mě postřelili, tak sebrali klíče od domu. Bydlíme totiž spolu."
,,To jsem nevěděla." naklapala něco na přístroji.
,,Jak dlouho tu budu muset zůstat?"
,,Necháme si vás tu pár dní na pozorování."
,,Mohl bych vás poprosit? Dala by se sem dát postel? Aby měla Emma kde být."
,,Zkusím to zařídit. Prospěte se. Za pár hodin vás přijdu vzbudit." usmála se a odešla.
Pohladil jsem Emmu po vlasech a zavřel oči. Únava mě přemohla a já usnul.

***

Když jsem otevřel ráno oči, tak postel byl prázdná. Rozhlédl jsem se po pokoji, ale Emma nikde nebyla. Začal jsem panikařit. Chtěl jsem vstát z postele a jít hledat Emmu, ale ta pitomá hadička v ruce mi to znemožnila.

,,Haloo?? Může mi někdo pomoct?!!" řval jsem přes celý pokoj.
,,Pane Mendesi, co se děje?" přiřítila se do pokoje sestřička.
,,Emma. Kde je?"
,,To netuším. Neviděla jsem ji."
,,Proboha, najděte ji!" vyšiloval jsem a v hlavě měl všechny možné scénáře toho jak ji unesly tam ti grázlové.
,,Uklidněte se. Určitě si odskočila jen na toaletu. Podívám se po ní."
,,Děkuji." poděkoval jsem a sestřička vyšla z místnosti. Modlil jsem se aby byla v pořádku. Třeba si jen opravdu musela odskočit.
,,Bohužel jsem jí nikde nenašla. Na záchodech nikdo není." vrátila se sestřička do pokoje.
,,Cože? Jak není?!" vyrval jsem si hadičku z ruky.
,,Pane, vraťte se do postele. Jste ještě slabý."

,,Musím ji najít." vyběhl jsem z pokoje, a bylo mi jedno, že mám na sobě jen nátělník a boxerky. Na záchody nemělo cenu jít, tam nebyla. Prošel jsem dlouhou chodbou a zamířil po schodech dolů. Třeba dostala hlad a chtěla si něco koupit z automatu. Ale kde by zase vzala peníze?
Zamířil jsem do jídelny, tam by peníze nepotřebovala. Jídelna však byla prázdná. Vrátil jsem se zpátky na chodbu. Zmocnila se mě úzkost. Určitě ji unesli, zatímco já spal. Neměl jsem usnout, měl jsem zůstat vzhůru!

,,Zatraceně!" praštil jsem rukou do okna, které bylo na konci chodby.
,,Emmo?" hleděl jsem zkrze okno ven.
,,Panebože!" vykřikl jsem radostně a hnal se ven.
Seděla na lavičce a oči měla zavřené. Vystavovala svou hezkou tvář slunci.
,,Všude jsem tě hledal!" vykřikl jsem.
Otevřela oči a podívala se na mě. Sedl jsem si k ní na lavičku a silně jí objal.
,,Strašně jsem se bál, že tě usnesli." zamumlal jsem jí do vlasů.
,,Jsem v pořádku. Jen jsem potřebovala na vzduch."
,,To už mi nedělej." pustil jsem ji z objetí.
,,Omlouvám se." sklopila pohled k zemi.
,,Pojď, půjdeme do pokoje." chytil jsem ji za ruku.
,,Dobře. Ale nedrž mě za ruku." pustila mou ruku a vstala z lavičky.
,,Hodně ti to vadí?" zeptal jsem se a překvapil tou otázkou sám sebe. Proč jsem se jí na to ptal?
,,O to nejde. Nevadí mi to. Já jen, že s tebou nechci nic mít." dívala se do země. Au, tak to zabolelo.
,,Proč?" hlesl jsem zklamaně. Myslel jsem, že ta přitažlivost je oboustraná...
,,Protože já nejsem holka pro tebe. Zasloužíš si klidný život. Já do tvého života přinesu jen problémy. Měla bych jít, nepůjdu s tebou do pokoje."
,,Cože? A kam chceš jít?" na hruďi se mi zase usadila úzkost.
,,Nevím. Budu spát třeba na ulici."
,,Tak to teda ne. Ty se pěkně vrátíš se mnou na pokoj a nechci nic slyšet!" zvýšil jsem hlas. Jak ji proboha mohlo napadnout, že by se stala bezdomovcem?
,,Shawne, tohle nemá význam. Já odcházím." otočila se na patě. Vyskočil jsem z lavičky a stáhnul si ji k sobě do náruče. Bez jediného slova jsem přitiskl své rty na její. Projela mnou elektřina a v podbříšku mi poletovali motýli. Nikdy jsem tohle s nikým necítil. Čekal jsem, že se odtáhne, takže mě překvapilo, když začala spolupracovat. Zajela mi prsty do vlasů a něžně kousala můj spodní ret.
,,Takže bratranec a sestřenice, jo?" ozval se za námi hlas.
Odtáhl jsem se od Emmy a otočil se. Stála tam sestřička a měřila nás nepříjemným pohledem.