ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

7.

,,To bylo divný." zamumlal Shawn, když přišel zpátky do kuchyně.
,,Děje se něco?"
,,Byl tu nějakej chlap a ptal se po jedné holce. Po Emmě Chase. Prý by tu měla bydlet. Já ale žádnou Emmu neznám."
,,Nejspíše si spletl dům."
,,Nejspíš." pokrčil rameny a přešel k lince, u které jsem pořád stála. Stoupl si těšně přede mě a zatajil se mi dech. Chtěl se mě zase pokusit políbit?
,,Ehm. Dovolíš?" naznačil mi, že překážím. Uhla jsem na stranu a Shawn vytáhl z linky pánvičku, kterou dal s olejem rozehřát na sporák. Pak na ni hodil brambory a opékal je. Opřela jsem se o linku kousek od něho a pozorovala ho. Soustředil se na brambory a chvílemi krčil čelo. Zajímalo by mne, nad čím přemýšlel...

,,Dobrou chuť." popřáli jsme si, když jídlo bylo na stole.
Chutnalo to výborně. On je učiněný kuchař. Mohl by se tím klidně živit. Já vím, jedla jsem zatím jen dvě jídla, ale i tak..

*****

Po večeři jsem si šla vyčistit zuby, oblékla si pyžamo a šla spát. Byla jsme nějaká utahaná. Ale i přes únavu, jsem nemohla usnout. Podívala jsem se na budík, který byl na nočním stolku.Ukazoval dvě ráno. Paráda...

Vstala jsem z postele a stoupla si k oknu. Chtěla jsem se dívat chvilku na měsíc, ale žádný jsem neviděla. Muselo být zataženo, protože na obloze nebyly ani hvězdy. Zklamaně jsme obrátila zrak k chodníku, který ozařovala lampa. Někdo tam pod ní stál. Zadívala jsem na tu osobu a poznala toho chlapa. Byl to ten chlap z restaurace. Díval se směrem na dům ve kterém jsem byla.

,,Panebože." uskočila jsem od okna.

Byla jsem vyděšená k smrti. Proč tam stál? Chtěl mě snad unést a znovu mi ubližovat?

Vypálila jsem z pokoje a našla ten Shawnův. Bez zaklepání jsem do něj vešla. Byla tam strašná tma, neviděla jsem na krok.

,,Shawne? Jsi vzhůru?" našlapovala jsem po pokoji.
,,Co se děje?" uslyšela jsem jeho hlas.
,,Můžeš rozsvítit? Nic nevidím."

Za chvilku se rozsvítila lampa u postele. Shawn seděl a protíral si oči.

,,Nemůžeš spát?" zeptal se a podíval se na mě.
,,Venku je ten chlap. Ten z restaurace. Strašně se bojím." oznámila jsem vyděšeným hlasem.
,,Cože?" odkryl své tělo, které měl schované po přikrývkou a stoupl si z postele. Byl jen v boxerkách a vlasy měl rozcuchané. Zírala jsem na vypracované tělo a málem jsem zapomněla, proč jsem tady.

,,Kde jsi ho viděla?" zeptal se a prohrábl si rukou vlasy.
,,Na ulici před domem. Z okna mého pokoje."
Beze slova se vydal do mého pokoje a já ho následovala.

,,Venku je úplné mrtvo. Nikoho tam nevidím." oznámil situaci venku.
,,Ale já ho viděla." stoupla jsem si oknu, vedle Shawna.
,,Stál pod tou lampou." ukázala jsem směrem k místu, kde jsem ho viděla stát. Nikdo tam ovšem nebyl. Rozhlédla jsem se kolem a všude opravdu bylo mrtvo.
,,Přisahám, že tam stál a zíral sem." odstoupila jsem od okna.
,,Dobře, věřím ti." odvrátil zrak od okna.
,,Pokus se usnout. Dobrou." šel ke dveřím.
,,Počkej. Můžu spát s tebou?" vyhrkla jsem. Byla jsem opravdu vyděšená a vidina samotky mě děsila ještě víc. Bála jsem se, že ten chlap se dostane do domu a unese mě.
,,Tak dobře." přikývl.

,,Nemáš se čeho bát. Nedostane se sem. Dole je nastavený alarm a okna jsou zavřená." pokoušel se mě uklidnit, když jsme ulehli do jeho postele. Přikrývka byla velká, takže jsme se pod ní vešli oba, aniž byjsme se museli k sobě mačkat.
,,Stejně jsem vyděšená. Co tu chtěl?"
,,Nemysli na to." přitáhnul si mě k sobě tak, že jsem hlavu měla položenou na jeho hrudi.
,,Dobrou." líbnul mě do vlasů.
,,Dobrou." špitla jsem.

Za chvilku už Shawn spokojeně oddychoval. Usnul a já nemohla spát. Užívala jsem si Shawnova tepla, které sálo z jeho těla a přemýšlela, zda ten kluk ke mě chová nějaké city. Znali jsme se přece jenom jen dva dny. Což je málo, ale Shawn mě přitahoval už od prvního okamžiku a byla jsem si jistá, že ho mám ráda. Chová se ke mě hezky a dává mi na jevo svou náklonost. S ním jsem se cítila v bezpečí....