ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

3.

Policista si zapsal Shawnovu adresu a mobilní číslo, kdyby se potřeboval se mnou spojit. Pak si mě vyfotil a fotku nahrál do databáze hledaných osob. Když probíhalo hledání na rozpoznávání obličejů, tak jsem se v duchu modlila, aby systém něco našel. Cokoliv. Mé jméno, adresu nebo třeba jen místo narození...
,,Je mi líto, slečno. Ale systém nic nenašel."
,,Vůbec nic? Jak tedy zjistím, kdo jsem?"
,,Jako první, doporučuji zajít do nemocnice na vyšetření. Aby zjistily proč jste ztratila paměť. Následně doporučuji zajít za psychologem. Aby vám provedl spánkovou hypnózu. Hodně pacientů, trpící výpadky paměti, si dokáži na něco v hypnóze vzpomenout. Já vám bohužel, už pomoci nedokážu. Ale každý den se budu dívat do databáze, zda někdo nenahlásil vaše zmizení."
,,Děkujeme za váš čas." Shawn vstal a potřásl si s ním rukou.
,,Na shledanou." zvedla jsem ze židle a sklopila pohled k zemi. Do očí se mi nahrnuly slzy. Zamrkala jsem, abych je zahnala.

,,Chceš jet rovnou do nemocnice?" zeptal se mě Shawn, když jsme vyšli ven z budovy. Jen jsem přikývla a on zavolal mobilním telefonem taxíka.

*****

,,Děkuju, že čekáš se mnou. A taky za to, že mi pomáháš." řekla jsem Shawnovi, když jsme v nemocnici čekali v čekárně až mě přijmou na vyšetření CT.
,,Nemusíš mi děkovat. Pomohl bych každému." pousmál se.
,,I tak, děkuju ti."
,,Dobře. Není zač."
,,Vy jste ta slečna s amnézií?" přišla do čekárny mladá sestřička.
,,Ano, to jsem já." přikývla jsem.
,,Tak pojďte prosím se mnou."
Vstala jsem a následovala sestřičku do velké místnosti.

,,Svlékněte se prosím do spodního prádla a lehněte si na záda."
Poslechla jsem a svlékla se. Vyzula jsem si ještě žabky a lehla si na lehátko.
,,Během vyšetření ležte klidně. Pokuste se nehýbat. Vevnitř to bude hučet a vyšetření bude trvat zhruba dvacet minut." sdělil mi postarší doktor. Přikývla jsem, že rozumím a za chvilku jsem už ležela v úzkém tunelu. Kdybych trpěla klaustrofóbií, tak bych zcela jistě lapala po dechu. Já ale ničím takovým zřejmě netrpěla. Po celou dobu jsem klidně ležela.
****
,,Výsledky budou za dva dny." sdělila jsem Shawnovi, když jsem se vrátila do čekárny.
,,Takže, už můžeme jít?"
Přikývla jsem a vyšli jsme z nemocnice. Zase jsme jeli taxíkem. Tentokrát zpátky k Shawnovu domu.

,,Opravdu ti nevadí, že tu zůstanu?" zeptala jsem se, když mi ukázal pokoj ve které  budu spát. Byla to obyčejná místnost vymalovaná na bílo s postelí a skříní.
,,Nevadí. Aspoň tu nebudu sám."
,,Sám? Ty nebydlíš s rodinou?"
,,Rodiče mi zemřeli před dvěma lety a prarodiče bydlí v jiné zemi."
,,Proboha, to je mi líto."
,,Děkuju." špitl.
,,Co říkáš tomu, kdybychom ti šli koupit nějaké oblečení?"
,,Ale to ne... Bude mi trapně, když za mě budeš platit." namítla jsem.
,,Přece nebudeš chodit v jednom oblečení a taky potřebuješ nějaké hygienické potřeby."
,,Tak dobře. Ale pak ti to zaplatím." navrhla jsem.
,,Dobře." přikývl na souhlas.
*****
Velký obchodní dům byl kousek od domu. Jako první jsme koupili pyžamo. Vybrala jsem si noční delší košilku s květinovým vzorem. Pak jsme koupili pár triček, dvoje tepláky, sukni a džíny. Když jsme kupovali spodní prádlo, tak mi bylo trapně. Vybrala jsem si bílou podprsenku, několik bavlněných kalhotek s různými vzory a nakonec několik párů bavlněných ponožek. Jako poslední jsme koupili boty. Jedny conversky a sandálky na menším podpatku.
,,Zdravím." zamávala na Shawna nějaká holka, když jsme vycházeli z obchodního domu. Měla dlouhé blond vlasy a byla dost vyzývavě oblečená. Sukně byla tak krátká, že kdyby jen trošku zafoukalo, tak by se všem naskytl pohled na její spodní prádlo. Krátký top s velkým výstřihem toho moc taky nezakrýval. Ta holka musela mít velké sebevědomí.
,,Nakupujete?" nahodila úsměv. Na mě se ani nepodívala. Slintala po Shawnovi.
,,Dobrý den, Melisso." slušně jí pozdravil a její otázku ignoroval.
,,To je vaše přítelkyně? Myslela jsem, že nikoho nemáte." pohodila hlavou ke mě. Proč mu tykala, když mohla být zhruba v jeho věku?
,,Myslím, že můj osobní život probíhat nebudeme."
,,Tak se tedy uvidíme na hodině. Ráda jsem vás viděla, pane učiteli." mrkla na něho a odešla.
Počkat, pane učiteli?
Kolik mu proboha je?