ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

8.

Něco tu houkalo. Bylo to jako požární siréna. Že by někde hořelo? Protáhla jsem se a otevřela oči. Do pokoje pronikalo trochu světla oknem, ke kterému jsem byla čelem otočená. Zvuk sirény byl čím dál hlasitější. Otočila jsme se na druhý bok a spatřila Shawna, jak sahá po mobilu, který ležel na nočním stolku. Zvuk za pár sekund konečně ustal.

,,Klidně spi dál. Byl to jen budík. Musím do práce." vstal z postele a přešel ke skříni. Jak mám klidně spát dál, když se tu producíruje jen v boxerkách?
,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se a pozorovala jeho pevná vypracovaná záda, když si ze skříně vytahoval oblečení.
,,Bude sedm." zavřel skříň a s oblečením v ruce vyšel z místnosti. Škoda, tak trochu jsem doufala, že uvidím jeho nahý zadek. Proboha, na co to myslím?! Frustrovaně jsem zatřásla hlavou a zavřela oči. Bude lepší, když se pokusím usnout.

Pár minut jsem se převalovala a když jsem usoudila, že už neusnu, tak jsem vstala a šla do koupelny provést ranní hygienu. Když jsem skončila, tak mi žaludek řval hlady. Vydala jsem se tedy do kuchyně, že si dám něco k jídlu. Překvapilo mě, když jsem tam našla sedět Shawna. Seděl u stolu s novinami a kávou v ruce. Měl na sobě bílou košili a černou kravatu. Strašně mu to slušelo. Slušelo mu to samozřejmě i předtím, ale teď mu to slušelo ještě víc.

,,Dobré ráno." zamumlala jsem a otevřela ledničku. Bylo mi trochu trapně, že ho vyjídám, ale můj žaludek hrál orchestr a já ho nemínila dál poslouchat.
,,Dobré ráno. Vyspala ses dobře?" zeptal se mě.
,,Hodně dobře. A ty?" Celou noc jsem spala jako mimino. Žádné zlé sny se nekonaly. Dokonce se mi nezdálo vůbec nic.
,,Já taky."
,,To je dobře." vytáhla jsem z ledničky mléko a z linky vytáhla krabici čokoládových cereálií, které jsem nasypala do misky a zalila je bílou tekutinou. Vzala jsem si ještě lžičku a posadila se ke stolu.

,,Dobrou chuť." popřál mi a věnoval se dál novinám.
,,Děkuju." nabrala jsem si cereálie a chroupala.

,,Píšou něco zajímavého?" zeptala jsem se, když jsem porci dojedla.
,,Ani ne." odložil noviny na stůl a šel umýt hrnek od kávy.
,,V kolik se vrátíš?" zeptala jsem se a zvedla se od stolu. Stoupla jsem si vedle Shawna k dřezu a umyla po sobě nádobí.
,,Jako včera, po druhé hodině." nalil si do termosky zbytek kávy z konvice.
,,Takže se uvidíme za několik hodin." vlepil mi pusu na tvář a vyšel z kuchyně.
,,Hezký den." zavolala jsem za ním.  Bylo teprve půl osmé a já přemýšlela, jak se zabavím než se Shawn vrátí. Napadlo mě, že bych se šla projít, ale neměla jsem klíče a navíc si vzpomněla na toho chlapa, který v noci stál před domem. Podívala jsem se v kuchyni z okna a rozhlížela se po venku. Po chodníku chodilo pár děcek s aktovkou na zádech a nějaká paní venčila psa. Stejně jsem ale ven nemohla. Neměla jsem si pak jak odemknout. Budu muset strávit dopoledne tady. Vyběhla jsem schody, které vedly do mého pokoje a převlékla jsem se. Hodila jsem na sebe bílé tepláky a černé triko s nějakými nápisy. Pak jsem seběhla dolů a pustila si televizi. Přepínala jsem kanály a nic mě neupoutalo. Rozhlédla jsem se po obývací místnosti a pod televizí si všimla nějakých obalů. Byly to cédéčka s hudbou a filmy. Byli seřazeny dle abecedy a já si vybrala film hned ze začátku. Byla to nějaká komedie, která se jmenovala Blázinec na koleji. Hodila jsem cédéčko do přehrávače, který byl na poličce vedle televize a ovládačem film spustila.

Během filmu jsem se dusila smíchy. Byla to opravdu vydařená komedie. Skoro celý film jsme brečela smíchy. Když film skončil, tak jsem uslyšela šramot klíčů. To ten film trval přes 6 hodin? To je blbost.. Vypnula jsem televizi a jako myška jsem šla na chodbu. Šramot klíčů neustával a k němu se přidaly hlasy. Slyšela jsem mužské hlasy. Kdo to může být?