ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

16.

Shawnova kontrola dopadla dobře. Doktor si chtěl Shawna ještě nechat v nemocnici pár dní na pozorování, ale on o tom nechtěl ani slyšet. Podepsal revez a pustili ho z nemocnice.
Teď jsme stáli před jeho domem s čekali až zámečník vypáčí dům.
Za pár minut bylo hotovo a Shawn utíkal dovnitř, aby zámečníkovi ukázal papíry od domu.
Když se zámečník přesvědčil, že dům patří Shawnovi, tak vyměnil zámek a předal nám tři nové klíče.

,,Bojím se tu zůstat." řekla jsem Shawnovi, když jsme vydrhli krev z podlahy v kuchyni.
,,Taky jsem trochu vyděšenej. Ale je vyměněn zámek a nastavil jsem alarm. Pokud by se do domu vloupali, tak by se spustil alarm a policie tu bude do pár minut."
,,I tak se bojím."
,,Mám jen tento dům. Nemám žádnou chatu nebo byt. Nemáme kam jinam jít."
,,Tak jsem to nemyslela. Bojím se, že nás najdou kdekoliv. A ty si takový život nezasloužíš. Zasloužíš si normální vztah a ne tohle..." Nechápala jsem proč se mnou Shawn zůstal.
,,No tak, už jsme o tom mluvili. Já chci být s tebou. Jen s tebou." objal mě kolem pasu.
,,Stejně nechápu proč."
,,Protože tě mám rád." šeptl a zaútočil na mé rty těmi svými.
Jeho jazyk si smyslně hrál s tím mým, prozkoumával mi ústa a rty. V těle mi probudila touha. Touha po jeho dotecích. Zajela jsem mu rukou do vlasů a užívala si jejich hebkost.
Shawn mě přestal  líbat na rty a začal si prolíbávat cestičku po mé tváři až na krku a stále níž až k hrudi, kde se nacházel můj výstřih. Celá jsem se rozechvěla.
Shawn zasténal a jeho ruce mi sjely na boky, aby si mě mohl přitáhnout ještě blíž.
Cítila jsem, jak se mi tiskl mezi nohy, a děsilo mě to, ale ne dost na to, aby mě to zastavilo.
Zajela jsem rukou pod jeho košili a pohladila pevné svaly na hrudi a břichu. Znovu zasténal a já se do toho zvuku zamilovala.
,,Měli by jsme přestat." zadýchaně se ode mě odtáhl. Tváře měl červené a vlasy trochu rozcuchané.
,,Máš pravdu." přikývla jsem.
,,Budu potřebovat dlouhou studenou sprchu. Omluv mě." vyšel z kuchyně.
,,No páni.." zamumlala jsem a zhluboka se nadechla. Co ten kluk se mnou provedl? Znám ho pár dní a už po něm toužím. Toužila jsem taky tak někdy po někom? Měla jsem někoho taky tak ráda? Frustrovaně jsem zatřásla hlavou a šla se do pokoje převléct. Hodila jsem na sebe tepláky a tričko. Chtěla jsem se učesat, ale kartáč byl v koupelně a Shawn se tam pořád sprchoval. A taky jsem potřebovala na malou.
Zaklepala jsem na dveře od koupelny, ale Shawn mě přes proud vody neslyšel. Otevřela jsem dveře a zakryla si dlaní oči. Chtěla jsem zakřičet, že potřebuju na malou, ale zarazila jsem se, když jsem uslyšela jeho hlas. Zpíval. A tak hezky. Stála jsem ve dveřích koupelny a poslouchala jeho hlas. Jeho hlas mě uklidňovat a já si odvážila sundat dlaň z očí. Dveře sprchového koutu byly zamlžené a já spatřila siluetu Shawnova těla. Nádherný pohled. Přejížděla jsem pohledem po siluetě a poslouchala neznámou píseň.
Stála jsem tam takhle pár minut než vodu vypnul a pootevřel dveře od sprchového koutu. Okamžitě jsem vrátila dlaň zpět na oči.
,,Co tady děláš?" zeptal se a já z tónu jeho hlasu nedokázala poznat zda se zlobí nebo ne.
,,No já potřebuju na malou. Klepala jsem, ale neslyšel jsi mě. Tak jsem vešla dovnitř a chtěla na tebe zakřičet. Ale ty jsi zpíval, a já se nezmohla na víc než jen stát a poslouchat tě." přiznala jsem.
,,Už si nemusíš zakrývat oči."
Nechala jsem ruku klesnout z očí a zadívala se na Shawna. Kolem boků měl obmotaný bílý ručník a po hrudi mu z vlasů stékala voda. Na prázdno jsem polkla a podívala se jinam.
,,Tak už můžeš záchod použít. Jdu na sebe něco hodit." prohodil pobaveně a opustil místnost. Rychle jsem vykonala potřebu a učesala si vlasy. Pak jsem si ještě vyčistila zuby a šla do kuchyně. Měla jsem děsnej hlad a Shawn taky, protože jsem ho tam našla stát u otevřené ledničky jak zíral dovnitř. Už byl převlečený. Na sobě měl černé adidas tepláky a obyčejné bílé tričko.
,,Máš hlad?" zeptal se mě, když zavřel lednici.
,,Děsnej."
,,V lednici toho moc není, tak něco objednám. Máš chuť na italskou, čínskou, mexickou nebo jinou kuchyni?"
,,Dám si na co máš chuť ty."
,,Takže Čínu. Skočím si do pokoje pro mobil." pousmál se a vyběhl z kuchyně. Čekala jsem pár minut, ale Shawn se nevracel.
,,To tam ten mobil vyrábíš?" zavolala jsem z chodby. Odpovědi jsem se však nedočkala. Vyběhla jsem schody do patra a vrazila do jeho pokoje. Stál těsně vedle okna a vytřeštěně zíral před sebe.
,,Shawne, co se děje?" došla jsem k němu.
,,Jsou tady." šeptl
,,Cože? Kdo?"
,,Oni." kývnul hlavou směrem k oknu.
Naklonila jsem hlavu k oknu a podívala se ven. U auta stáli ti dva muži. Ti, kteří mi ve snu ubližovali a Shawna postřelili...