ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

14.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Já brala drogy. Co se mi mohlo stát, že jsem se uchýlila k drogám? Jak tohle řeknu Shawnovi? Bude mě nenávidět, bude si myslet, že jsem odporná. Zmačkala jsem papír a hodila ho do koše. O tomhle se Shawn nesmí dozvědět.
Zašla jsem si na toaletu, abych se upravila, a vrátila se do pokoje.

,,Tak co? Mají už tvoje výsledky?" zeptal se, když jsem si sedla k jeho posteli na židli.
Najednou mi došlo, že nemá cenu lhát. Mohla bych mu říct, že výsledky ještě nejsou, ale stejně by se to dříve nebo později dozvěděl. Ale mohla bych aspoň lhát o výsledku...
,,Jo, mají. Nepřišli na to proč mi správně neslouží paměť." zalhala jsem.
,,Aha. A můžu si ten výsledek přečíst? Kde ho máš?"
,,No víš.. Já ho vyhodila do koše." aspoň tohle byla pravda.
,,Vyhodila? Proč by jsi to vyhazovala?"
,,Na co mít u sebe zbytečný kus papíru?"
,,Nechápu proč by jsi to i tak vyhazovala. Něco se tam muselo psát a já chci vědět co." to byl vážně tak chytrej? Já bych se nepodezřívala..
,,Vždyť jsem říkala, že tam nic nebylo."
,,Tak půjdu na recepci a požádám je aby to vytiskli znovu. Chci si to jen přečíst."
,,Tak fajn. Řeknu ti co tam bylo. Jsem drogově závislá, stačí? Už si spokojenej?!" zvýšila jsem hlas, i když jsem to v úmyslu neměla.
,,Cože?" šokovaně na mě hleděl.
,,Slyšel jsi." odsekla jsem.
,,Proč jsi mi to chtěla zatajit?"
,,Nechtěla jsem, aby si mě přestal mít rád." zahanbeně jsem sklopila pohled k podlaze.
,,To si vážně myslíš? Že tě přestanu mít rád?"
,,Jo." ucítila jsem v očích slzy.
,,Podívej se na mě."
Zvedla jsem k němu pohled. Seděl na posteli, čelem ke mě.
,,Já tě nikdy nepřestanu mít rád." utřel mi stékající slzy.
,,Ne?" šeptla jsem. Byla jsem překvapená. Myslela jsem, že mě odsud vyhodí.
,,Je mi jedno co jsi v minulosti dělala. Záleží na tom jaká jsi teď." pousmál se.
,,Ale co když se mi vrátí paměť a já s tím zase začnu?" Měla jsem z toho strach. Teď nevím jaké to je, nevím jaký je to pocit, když tělem koluje droga. Chtěla jsem, aby se mi paměť vrátila, ale nechtěla jsem si vzpomenout na drogy. Nechtěla jsem být nějaká fetka.
,,Budu s tebou a pomůžu ti. Vždycky ti pomůžu." naklonil se a políbil mé rty. Tím vymazal všechny špatné myšlenky a já si jen užívala jeho teplé rty. Proč tohle nemůže trvat věčně? Proč nemůže být v životě jen to dobré?
,,Je čas na snídani." z polibku nás vyrušila sestra.
Odtáhla jsem se od Shawna a stoupla si.
Sestra položila podnos na stůl a odpojila Shawnovi hadičku.
"Odpoledne půjdete na kontrolu. Hadičku už potřebovat nebudete." sdělila sestra Shawnovi a odešla.
"Doufám, že mě brzo propustí. Musím co nejdřív do práce." řekl Shawn, když vstal z postele a přešel ke stolu. Vzala jsem židli a dala ji ke stolu.
"Můžeš si sednout." ukázala jsem na židli. Poslechl a sednul si. Pak udělal něco co jsem nečekala. Stáhl si mě k sobě na klín tak, že jsem byla čelem k němu.
"Shawne, co to vyvádíš?" zasmála jsem se.
"Musíme se nakrmit a je tu jen jedna židle." zastrčil mi pramen vlasů za ucho.
"Mohla jsem počkat až dojíš."
"Ale já se chci najíst s tebou."
"Tak dobře." pootočila jsem se a vzala z misky pár kuliček hroznů.
"Otevřít." nařídila jsem aby otevřel pusu. Poslechl a já mu do pusy hodila hroznovou kuličku. Pak jsem to udělělala i s dalšími.
"Jsem na řadě." prohlásil a požádal mě o hrozny. Podala jsem mu trs hroznů a otevřela pusu. Při prvním hodu se trefil, ale přitom dalším už ne. Z legrace jsem hlavou pohnula na stranu. Kulička odletěla někam na zem.
"Ty mrško jedna." odtrhl hrozen a hodil ho po mě.
"Už budu hodná." zadržovala jsem smích. Hodná jsem nebyla a hrozen odletěl na podlahu.
"Za to tě ulíbám k smrti." zavrčel a přitiskl se svými rty na ty mé. Tentokrát mě nelíbal něžně, ale přímo vášnivě. Jazykem se dotkl mého spodního rtu a já váhavě otevřela ústa.V momentě, kdy mi jazykem vnikl do pusy mi z hrdla uniklo slabé zasténání a on si přitáhl mou hlavu blíž. Brzy jsem rukama doputovala za jeho krk a propletla mu je do vlasů. Přišlo mi jako bych padala, ale bylo mi to jedno. Držela jsem se ho a nechala naše jazyky ať se vzájemně proplétají. Chtěla jsem, aby tento pocit trval věčně. Nechtěla jsem se odtahnout a Shawn na tom byl podobně. Zajel mi rukou pod tričko a do polibku zasténal. Jeho dýchání začalo být zrychlené a přerývavé, a já se k němu přitiskla. Z tepla jeho dlaní na kůži jsem zalapala po dechu.
Přejela jsem rukama nahoru po hrudi, jeho tělo se pod mým dotekem
zachvělo. Zasténal a jeho polibky začaly být zběsilejší. Dýchání bylo náročnější a srdce v hrudi mi divoce bušilo.

,,Ty jsi vážně pěkná coura." ozvalo se.
Odtáhla jsem se od Shawna a zadívala se ke dveřím. Stála tam nějaká holka.
,,Amando?" Shawn zíral nevěřícně na tu holku. Byla pěkná, to se muselo nechat.
Shawn mě od sebe odstrčil a vstal.
,,Rád tě vidím." řekl ji a krátce objal.
,,Já tebe taky, Shawne. Ale co tady děláš s tou děvku?" ukázala na mě.
,,S děvku? Co si to dovoluješ?" měla jsem chuť jí praštit.
,,Ale no tak, všichni ví, že jsi obyčejná coura. Drž se od mýho Shawna dál!" objala Shawna kolem pasu. Mluvila o mě jako kdyby mě znala...
"Chodíme spolu." mrkla na mě.