ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

10.

,,Zůstaň tady. Zkontroluju dům." řekl mi Shawn u stromu, který stál naproti domu.
Přikývla jsem a Shawn přeběhl ulici. Stála jsem schovaná za stromem a modlila se, aby v domě nikdo už nebyl.
Najednou jsem uslyšela výstřel. A za chvilku další. Chtěla jsem okamžitě vyběhnout z úkrytu, ale na poslední chvíli jsem si to raději rozmyslela. Vyklonila jsem z úkrytu hlavu a viděla jak z domu vyběhli dvě postavy v kapucích. Nasedli do auta a odjeli pryč. Museli to být ti dva muži. Přeběhla jsem ulici a viděla, že dveře od domu jsou zavřené. Dveře nešly otevřít a já se neměla jak dostat dovnitř. Vzpoměla jsem si na kuchyňské okno. Když jsem z něho seskočila, tak jsem ho za sebou nezavřela. Přešla jsem k němu a okno naštěstí nebylo zavřené. Natáhla jsem se na špičky a okno do kořán otevřela. Chytila jsem se rámu a vyskočila do místnosti.
,,Panebože." zalapala jsem po dechu. Shawn ležel na podlaze a ruku měl položenou na hrudi po které mu stékala krev. Ti hajzlové ho postřelili.
,,Zavo-lal. Jsem. Zá-ch-ranku." řekl přerývavě. Skoro nemohl mluvit. Vzala jsem z linky utěrku a klekla si na zem. Odstrčila jsem Shawnovu zakrvácenou ruku a tlačila jsem na ránu, abych zastavila tok krve.
,,Zbraň. Scho-vej ji." pokynul hlavou směrem k černé pistoli, která ležela kousek od jeho těla.
,,Proč?" nechápala jsem. Měl ji snad nelegálně?
,,Nep-tej se."
Nelíbilo se mi to, ale vzala jsem pistol a dala jí do šuplíku od linky. Pak jsem si klekla zpátky za Shawnem a tlačila na ránu.
,,Je mi zima." šeptl a zavřel oči.
,,Shawne! Musíš zůstat vzhůru!" vykřikla jsem a zatřásla s ním. Nereagoval.
Naštěstí jsem ulyšela houkaní. Sanitka byla tady. Vyběhla jsem z domu a zamávala na žlutý vůz, který zaparkoval u chodníku. Vystoupili z něho dva záchranáři. Jeden nesl nosítka a druhý nějaký kufřík.
,,Je v kuchyňi. Rychle." zavolala jsem a vběhla zpátky do domu.

,,Před chvilkou odpadnul." řekla jsem jim, když došli za mnou do kuchyně.
Záchranář vytáhl cosi z kufříku a obmotal to kolem Shawnovi ruky.
,,Má strašně slabý puls. Musí okamžitě do nemocnice. Přendali Shawna na nosítka a odnesli do sanitky. Já rychle zavřela v kuchyňi okno a vyběhla jsem před dům.
,,Můžu jet s vámi?" zeptala jsem se.
,,Jasně. Naskočte si."
Zavřela jsem dveře od domu a nastoupila do zadní části vozidla. Sedla jsem si k lůžku na kterém ležel Shawn a chytla jsem ho za ruku.
,,Vydrž, neopouštěj mě." šeptala jsem a vzlykala skoro celou cestu do nemocnice.
Záchranář chtěl po mě nějaké informace o Shawnovi, ale já jen věděla jméno a rok narození.
V nemocnici Shawna hned odvezli na sál.
Čekala jsem v čekárně jako na jehlách. Z očí mi tekly slzy a v duchu prosila boha, aby Shawna nenechal umřít.
Neměla jsem mu dovolit aby do toho domu šel. Jen kvůli mě ho postřelili. Měla jsem se jim vydat na milost. Mohla jsem tomuhle zabránit. Zní to šíleně na to, že Shawna znám teprve pár dní, ale klidně bych za Shawna položila život. Tolik mi na něm záleželo. Připadala jsem si s ním propojená. Jako kdybych ho v minulosti milovala...
,,Shawn je po operaci." vyrušil mě doktorův hlas.
,,Jak je na tom? Je v pořádku?" vyskočila jsem ze židle a utřěla si slzy.
,,Je mimo nebezpečí. Kulku jsme bez problému vyndali."
,,Můžu ho vidět?"
,,Je na jednotce intenzivní péče. Jste někdo z rodiny?"
,,Jsem jeho sestřenice." zalhala jsem.
,,Tak pojďte za mnou."
Následovala jsem doktora nemocnicí až do posledního patra.
,,Můzete zůstat jak dlouho chcete. Jen sestřičky ho budou chodit kontrolovat. Probrat by se měl večer." oznámil mi doktror, když otevřel dveře od pokoje.
,,Děkuju." vešla jsem do místnosti a zavřela za sebou dveře.
Shawn tam ležel na posteli a byl připojen k nějakému přístroji, který pípal. Na displeji běželi nějaké křivky a čísla. Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla v rohu pokoje židli. Přitáhla jsem si jí k postel a sedla si.
,,Budeš v pořádku." řekla jsem Shawnovi a vzala ho za ruku. Z očí mi zase tekly slzy. Nedokázala jsem je zastavit. Položila jsem si hlavu na Shawnovo rameno a vzlykala...

Strašně moc moc děkuji za 1K přečtení a za všechny ohlasy 💖💖