ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

5.

Další den ráno jsem se probudila celá spocená. Potom snu jsem nemohla usnout a brečela jsem. Za prvé, kvůli tomu snu a za druhé, kvůli Shawnovi. Byla jsem na něho neprávem hnusná. Ale on mi nic neudělal, choval se ke mě hezky a já po něm tak vyjela. Budu se mu muset omluvit.

Můj žaludek kručel hlady, tak jsem kvůli němu musela sejít dolů do kuchyně.
Když jsem se chystala otevřít ledničku, tak jsem na dvířkách uviděla připnutý vzkaz.

Vrátím se po druhé hodině. Ráno jsem ti ještě byl koupit kartáček, dal jsem ti ho do koupelny na umývadlo. Dej si na snídani na co budeš mít chuť. -S.

Podle vzkazu jsme nepoznala, zda na mne byl naštvaný nebo nebyl.

Můj žaludek se ozval znovu, tak jsem ho musela umlčet jídlem. Otevřela jsem lednici a dívala se co v ní je. Rozhodla jsem se, že si vezmu jogurt. Ale nevěděla jsem jakou příchuť. Jakou mám ráda? Co vůbec mám ráda za jídlo? Proč si sakra na nic nevzpomínám?!

Frustrovaně jsem sáhla po meruňkovém jogurtu, našla v zásuvce lžičku a jogurt u kuchyňského pultu snědla. Kelímek jsem pak vyhodila do koše, lžičku umyla ve dřezu a vrátila na místo. Koukla jsem na hodiny, které byly na troubě a ukazovaly 11:50. Shawn se zhruba za dvě hodiny vrátí..

Odešla jsem do koupelny, vyčistila jsem si fialovým kartáčkem zuby a pak se vysprchovala. V pokoji jsem se pak převlékla do modrých tepláků a trička s krátkým rukávem.

Sešla jsem dolů do obývací místnosti a prohlížela si fotky, které byly na zdi. Byl na nich Shawn a zřejmě jeho matka s otcem. Skoro na každé fotce se všichni tři šťastně usmívali. Co se mohlo stát, že zemřeli? Bylo mi Shawna líto. Nedokázala jsem si ani představit, jaké to pro něj musí být. Musí být hrozné přijít o rodiče, když je tak mladý...

*******

,,Dávají něco zajímavého?" vyrušil mě Shawnův hlas.
Zrovna jsem seděla na sedačce v obýváku a koukala na televizi. Běžel nějaký komediální seriál a já se nahlas smála.
,,Jen nějaký seriál." přestala jsem se smát a vypnula televizi.
,,Kvůli mě jsi to nemusela vypínat."
,,Omlouvám se." vyhrkla jsem a vstala ze sedačky. Chtěla jsem tu omluvu už mít za sebou.
,,Za co?"
,,Však víš.. Za to v noci. Že jsem na tebe křičela. Mrzí mě to." nervózně jsme si hrála s prsty na rukou.
,,Nemusíš se omlouvat. Já to chápu. Měla jsi zlé sny, to se stává."
,,Takže jsme v pohodě?" usmála jsem se. Byla jsme ráda, že nebyl naštvaný.
,,Jasně." úsměv mi oplatil.
,,To jsou tvý rodiče?" kývla jsem hlavou směrem k fotkám na zdi.
,,Jo. Karen a Manuel."
,,Co se jim stalo?" zajímala jsem se.
,,Nechci o tom mluvit." zavrtěl hlavou.
,,Chápu."
,,Chceš někam zajít na jídlo? Ještě jsem neobědval."
,,Ráda. Jen se skočím převléknout."
,,Jo, já taky. Tak za deset minut u vchodu?"
Jen jsem přikývla a utíkala se převléct. Hodila jsem na sebe džíny a triko s barevným vzorem. Pak jsem sešla dolů a Shawn už stál u dveří. Měl na sobě černé džíny a košily s barevným vzorem.
,,Jen se obuju a můžeme jít." vzala jsem z botníku sandálky a nazula si je.
********
,,Tohle je moje oblíbená restaurace." řekl mi Shawn, když jsme si sedali ke stolu. Rohlédla jsem se kolem a restaurace působila útulně. Takovým domácím dojmem. Kousek od nás seděl u stolu nějaký muž a zíral na mě. Otočila jsem se na Shawna a šeptem se ho zeptala zda muž, na pravo od nás, na mě zírá.
Shawn přikývl.
Kdo je ten muž? Zná mě?
,,Ehm..Známe se?" otočila jsem se směrem k němu, když mě nepřestal pozorovat.
,,Panebože." zalapala jsem po dechu. Toho muže jsem poznala. Byl to jeden z mužů z mého snu. Ten, který mne tahal za vlasy....