ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

9.

Slyšela jsem jak se ty dva mužské hlasy o něčem dohadovaly. Neslyšela jsem o čem, nebylo jim rozumět. Posbírala jsem odvahu a jako myška jsem se podívala do kukátka ve dveřích. Jeden muž měl sklopenou hlavu, takže jsem mu neviděla do tváře, a v ruce držel svazek klíčů. Druhý muž se rozhlížel kolem.

,,Panebože." vyděšeně jsem se odtáhla ode dveří. Stál tam ten chlap. Ten z restaurace. Ten úchylák ze snu.
Co teď mám dělat? Schovávat se nemělo smysl. Dřív nebo později se dostanou do domu a najdou mě.
Proběhla jsem domem a hledala zadní východ. Dům však žádný neměl. Jediná možnost byla, že vyskočím z okna. Jenže všechna okna v přízemí vedla do ulice. Uviděli by mě. Kdybych skočila z okna v patře, tak bych se nejspíš přizabila. Bylo to hodně vysoko. Stála jsem na chodbě a přemýšlela jak se budu bránit. Když se ozvalo cvaknutí zámku, tak mě napadlo jak utéct. Popadla jsem do ruky sandálky a rychlostí blesku jsem běžela k nejbližšímu oknu, tedy do kuchyně. Otevřela jsem ho a podívala se ven. Ti chlápci už tam nebyli. Slyšela jsem je v domě. Vyskočila jsem ven a rychle si nazula boty. Pak jsem se rozeběhla ulicí. Na konci ulice jsem se odvážila otočit. Nikdo mě naštěstí nesledoval. Zahnula jsem doleva. Běžela jsem mezi panelovými domy a přemýšlela co teď. Nejlepší bude, když najdu Shawna a řeknu mu co se děje. Jenže jsem nevěděla v které škole vyučuje. Na konci ulice šla nějaký paní. Tak jsem se jí zeptala na nejbližší školu. Řekla mi, že je tu základní a střední škola. Riskla jsem štěstí a zeptala se jí, jak se dostanu do střední školy. Ochotně mi cestu popsala a já se dle instrukcí vydala školu hledat. Po pár minutách chůze jsem stála před velkou budovou. Vešla jsem dovnitř a všude vládlo ticho. Musela být hodina. Procházela jsem budovou a modlila se, abych na někoho narazila. Ve druhém patře se mi poštěstilo. Narazila jsem na uklízečku.

,,Promiňte, můžu se na něco zeptat?" vyrušila jsem jí od vytírání podlahy.
,,Copak potřebuješ?"
,,Já... Hledám pana Mendese. Jsem ve správné škole?"
,,Myslíš toho vysokýho hezounka, kterému umřeli rodiče?"
,,Přesně toho."
,,Tak to jsi správně. Má teď hodinu."
,,Děkuji." poděkovala jsem a vydala se hledat učebnu hudební výchovy. Našla jsem jí až v posledním patře. Na cedulce na dveřích bylo napsáno Učebna hudební výchovy. Pan Mendes.

Úlevou jsem si oddechla a opřela se o zeď naproti učebně.

Naštěstí se za pár minut rozezněl budovou zvonek, takže jsem nemusela dlouho čekat. Dveře od učebny se otevřely a vycházeli z nich žáci s batohy na zádech.

,,Dnes je tak sexy."
,,Já vím, ale pan učitel je sexy vždycky."

Uslyšela jsem rozhovor mezi žačkami. Vzhlédla jsem k hloučku holek a poznala mezi nimi tu barbínu z obchoďáku. Odvrátila jsem zrak k učebně ze které vycházel Shawn.

,,Co tu děláš? Stalo se něco?" s vyděšeným pohledem ke mě přistoupil.
,,Musím s tebou mluvit." Nechtěla jsem mu o tom říkat tady na chodbě. Všimla jsem si, že ten hlouček holek nás pozoruje. Bárbie na mě házela vražedné pohledy.
,,Pojď, promluvíme si u mě v kabinetu." vzal mě za ruku. Kdyby pohledy té Bárbie mohly zabíjet, tak bych byla na místě mrtvá.

Došli jsme do menšího kabinetu a Shawn mi pustil ruku.
,,Takže, co se děje?" zeptal se a opřel se o dveře.
,,Ten chlap z restaurace a ještě jeden chlap se dostali k tobě do domů. Utekla jsem na poslední chvíli."
,,Cože? Jak se tam dostali?" tvářil se znepokojivě.
,,Měli klíče. Odemkli si."
,,Klíče? Ale kde by je vzali? Jediné klíče mám já, v saku." Přešel ke stojanu na kterém vyselo černé sako. Prohledal kapsy, ale klíče nenašel.
,,Do háje! Museli tu být a vzít je!" praštil pěstí do zdi.
,,Zatraceně, mohli ti ublížit a já tam nebyl." zajel si rukou do vlasů a zatahal se za ně.
,,Jsem v pořádku. Vyděšená, ale v pořádku." přešla jsem k němu. S povzdechem mě pevně obejmul.
,,Jsem rád, že jsi jim dokázala utéct. Měl jsem tušit, že se pokusí dostat do domu, když jsi ho viděla v noci před domem." odtáhl se a pohladil mne po vlasech.
,,Nechápu co po tobě chtějí, ale už tě nenechám samotnou."
,,Musíš chodit do práce. Nemůžu tu být přece s tebou."
,,Nějak to vymyslíme. Potom co se stalo, tě už nenechám samotnou."
,,Dobře." přikývla jsem.
,,Mám teď hodinu pauzu. Pak mám další hodinu. Půjdeme se podívat jestli z mého domu vypadli." přešel k psacímu stolu a ze šuplíku vytáhl zbraň.
,,Proboha, ty máš zbraň!" vykřikla jsem. Proč měl u sebe pistoli?
,,Ticho nebo tě někdo uslyší. Mám ji na obranu." zastrčil černou pistoli za opasek kalhot a přehodil přes ní košili, aby nebyla vidět. Oblékl si sako, vzal mě za ruku a vyšli jsme ze školy.